Přehrada Hracholusky / Město Touškov – Provozovatelům kempů a majitelům obytných přívěsů v oblíbené rekreační oblasti vodní nádrže Hracholusky přibyly před zahájením letní turistické sezóny fatální starosti. Nový stavební zákon, který dlouhodobě stojící karavany bez registračních značek nově definuje jako „výrobky plnící funkci stavby“, spustil na obou březích přehrady lavinový efekt řízení o jejich odstranění. Investigativní pohled na situaci však odhaluje hluboký systémový problém: jedna přehrada, ale dva zcela odlišné úřední světy a zjevný dvojí metr ze strany stavebních úřadů.
Celý tento masivní hon na karavany přitom neodstartoval náhodou. Podle zjištění redakce se pomyslná stavidla úřední mašinérie naplno otevřela až po odchodu dlouholetého ředitele Povodí Vltavy do důchodu. Nové vedení nastolilo odlišný, rigidní kurz, čehož okamžitě zneužili anonymní stěžovatelé a kritici. To, čemu se dříve v českých zemích říkalo obyčejné udání, se dnes vznešeně nazývá „podnět k zahájení řízení z moci úřední“.
Právě na základě této laviny organizovaných podnětů, kterou jako první odstartovala plzeňská advokátní kancelář, musely stavební úřady začít konat. Prvním terčem se stal obytný přívěs Základní organizace Odborového svazu hasičů Plzeň - město v kempu Keramika.

Zatímco legislativa hovoří neúprosně a úředníci jsou nuceni konat z úřední povinnosti, nová vedoucí stavebního úřadu v Městě Touškově, paní Petra Novotná, se rozhodla aplikovat stavební úřad s lidskou tváří. V Městě Touškově lidsky chápou bezvýchodnou situaci rekreantů, které nová legislativa ze dne na den připravila o zázemí, a vidí, jak autoři podnětů změnu zákona zneužívají. Přestože musí paní vedoucí striktně dodržovat zákon a postupovat v souladu s předpisy, oceňují lidé její mimořádně vstřícný přístup a snahu pomoci tam, kde to územní plán umožňuje.
„Mezi prvními bylo zahájeno řízení vůči odborové organizaci hasičů Plzeňského kraje, která měla v oblasti Hracholuské přehrady umístěný obytný přívěs určený k rekreaci,“ potvrzuje provozovatel kempu Keramika Vladimír Čech a považuje jednání udavačů, vůči hasičům, za morálně odporné. „Lidé to vnímají citlivě i proto, že šlo o hasiče Plzeňského kraje, kteří přes den zachraňují lidské životy a ve svém volnu chtěli na Hracholuskách normálně odpočívat. Dřív to bylo považováno za běžnou součást rekreačního života u přehrady. Pak ale přišel podnět od oznamovatele a rozběhlo se správní řízení,“ sdělil dále provozovatel.
Samotné využití místa se však i po udáních naštěstí výrazně nezměnilo: „Přívěs tam stojí dál, rekreační využití zůstalo zachováno, jen se vše muselo administrativně uvést do souladu s aktuálními požadavky.
Jinými slovy, zvýšily se náklady a přibyla administrativa, ale stav v našem kempu zůstal v zásadě stejný,“ dodal s tím, že klíčem k úspěchu bylo předat věc do rukou skutečných odborníků. Všem chatařům v nouzi zajistil pomoc plzeňské projekční a inženýrské kanceláře INGEM, která situaci obratem vyřešila.
Na to, jak složité procesy dodatečného povolování v praxi probíhají, v Kempu Keramika situaci řešil pan Ing. Petr Janoušek ze společnosti INGEM, který má na starosti komplexní inženýring a hodnotí situaci takto:
„Každý případ musíme posuzovat individuálně. Pokud je to podle nového stavebního zákona technicky možné, stavba není v přímém rozporu s veřejným zájmem a legislativa ani územní plán tomu věcně nebrání, úřad takovou stavbu v rámci řízení dodatečně povolí. Pokud však existují neodstranitelné rozpory, které dodatečné povolení objektivně neumožňují, stavební úřad nemá jinou možnost než nařídit její odstranění“ připomíná inženýr Janoušek z inženýrské kanceláře INGEM.
Zcela opačný obrázek se však naskýtá na druhém břehu přehrady, který administrativně spadá pod Městský úřad Stříbro. Právě zde se naplno projevuje onen dvojí metr stavebních úřadů. Oficiální vyjádření stříbrského odboru výstavby totiž působí, jako by úřad žil v paralelní realitě. Na přímé dotazy redakce úřad ze Stříbra suše a opakovaně v oficiálních dokumentech odpovídá, že v určeném období žádná místní šetření karavanů neprováděl a žádná řízení o odstranění nevede.
Pro rekreanty je tento nerovný přístup extrémně stresující. Zatímco na touškovské straně se situace aktivně a transparentně řeší za pomoci expertů, na stříbrské straně panuje hrobové ticho. „Nikdo neví, na čem je. Někteří z nás už otevřeně hovoří o tom, že takové selektivní přehlížení situace na jedné straně a tvrdá represe na druhé straně zavání korupčním prostředím,“ popsal redakci situaci jeden z dlouholetých provozovatelů.
Tento dvojí metr navíc ostře kontrastuje s tím, jak nekompromisně dokáží úřady zasáhnout v případech, kde je to skutečně opodstatněné. Důkazem je nedávné odhalení a tvrdé zlikvidování závažného případu porušování zákonů – tři roky nelegálně provozovaného komplexu známého jako „Kemp a Bar U přístavu“.
Tento nelegální kemp a bar se bez jakéhokoliv povolení provozoval déle než 3 roky, přímo v kritické zóně zátopy a to i na pozemcích státu, v přímé správě Povodí Vltavy. Stavební úřad v tomto případě okamžitě nařídil odstranění stavby a v současné době je již tento nelegální objekt trvale zlikvidován. Tento tvrdý zásah ukazuje, kde má práce úřadů skutečný smysl – v potírání bezohledné černé výstavby v záplavových zónách, nikoliv v administrativní šikaně běžných rekreantů a odborových organizací.


Tisková mluvčí Povodí Vltavy, s. p., Mgr. Pavlína Mertl, MBA, obhajuje současný postup takzvanou Kótou maximálního vzdutí hladiny - Kóta nejvyššího vzdutí (někdy označovaná také jako max. hladina) je zjednodušeně řečeno nejvyšší možná hladina vody, jakou je přehrada nebo vodní dílo schopné a bezpečné pojmout během extrémní povodně. Podle ní, na pozemcích pod touto linií (v kempu Na Radosti se pohybuje kolem 200 metrů od vody) nesmí karavany bez platné STK, SPZ a pojištění stát delší dobu, protože pak jsou stavebními úřady považovány za nelegální stavby, ohrožujícími ekologii a bezpečnost vodního díla při povodni. Karavany s platnou značkou a technickou kontrolou jsou naopak brány jako vozidla a v období od 1. května do 30. září pod kótou dočasně stát mohou, protože je lze v případě povodně odvézt.
Celou situaci na Hracholuskách vyostřuje fakt, že za masovou vlnou podnětů stojí často anonymní stěžovatelé. Zatímco dotčení lidé mluví o vlně moderního, zlomyslného udavačství, současná legislativa na tyto osoby nahlíží s maximální péčí. Autoři těchto podnětů k odstranění staveb jsou dnes v mnoha případech chráněni zákonem o ochraně oznamovatelů (whistleblowing).
Identita člověka, který na porušení nového stavebního zákona poukáže, je pro veřejnost i dotčené provozovatele většinou naprosto nečitelná a skrytá. Provozovatelé kempů tak často bojují s „neviditelným nepřítelem“, kterému nový zákon dal do ruky stoprocentní anonymitu a silnou zbraň.
Přestože jsou udavači chráněni zákonem o ochraně oznamovatelům podařilo se zatím zjistit, že udání na stání obytného přívěsu odborové organizace hasičů Plzeňského kraje bylo odesláno jménem advokáta plzeňské advokátní kanceláře.
Letní sezóna na přehradě Hracholusky tak letos nezačíná klidným odpočinkem a čistěním pláží, ale hlubokou nejistotou, právními bitvami inženýrských kanceláří a pachem nespravedlnosti, který nad vodní hladinu přináší nejednotný přístup úředníků. Celou situaci navíc zahaluje morální stín novodobého udavačství, které jako toxická plíseň rozežírá sousedské vztahy. Nad hladinou Hracholusek se tak namísto pohody vznáší zápach strachu z neviditelného nepřítele, pro kterého se paragraf stal nástrojem osobní záště.






