Když se v Čechách řekne jméno Litice, milovníkům historie se nejspíš okamžitě vybaví slavný gotický hrad tyčící se nad Divokou Orlicí ve východních Čechách. Málokdo už ale ví, že své vlastní Litice máme i přímo na Plzeňsku – dokonce na katastru samotné západočeské metropole, v dnešní městské části Plzeň 6-Litice. Skrytá zřícenina na skalnatém ostrohu po celá desetiletí žije v hlubokém stínu známějších turistických cílů. A to je obrovská škoda, protože pod jejím zarostlým povrchem se skrývá fascinující příběh sahající hluboko do středověku.
Vůbec nejstarší kořeny tohoto hradu sahají do doby přelomu 12. a 13. století, tedy do období posledních Přemyslovců. Tehdy zdejší region spravoval mocný rod Drslaviců, respektive jeho větev spojená s Půtici, která v rámci kolonizace odlesňovala a osidlovala dosud divokou krajinu. Právě z těchto jihozápadních Čech si šlechtici později odnesli své rodové názvy i do východních Čech, kde vybudovali novou síť hradů – včetně oněch známějších východočeských Litic.
Hrad byl vystavěn na přirozeně chráněném skalnatém ostrohu, který obepíná soutok řeky Radbuzy a Litického potoka. Šlo o výjimečně dobře fortifikované sídlo, jehož obranu posilovaly monumentalní dvojité příkopy a hluboké valy.
První písemná zmínka o plzeňských Liticích pochází z roku 1316. Tehdy se objevují v dramatickém kontextu politických bojů krále Jana Lucemburského s mocným velmožem Jindřichem z Lipé, kdy hrad sloužil jako královská zástava. V průběhu staletí se na panství vystřídala řada majitelů – na čas jej v rámci scelování královských majetků získal dokonce i Karel IV., načež jej ve druhé polovině 14. století ovládnuli páni z Kunštátu.
Zatímco hrad Litice ve východních Čechách zažil svou zlatou éru jako velkolepé sídlo Jiřího z Poděbrad, plzeňské Litice postihl mnohem prozaičtější osud. Již na počátku 15. století, v bouřlivém období husitských válek, hrad definitivně ztratil svůj význam a začal zvolna chátrat.
Když se v průběhu staletí měnili majitelé panství, o opuštěný hrad už nikdo nepečoval. Místní obyvatelé navíc hradní zdivo postupně rozebrali jako levný a hotový stavební materiál pro stavbu svých domů v okolních vesnicích. Ještě na starých leteckých snímcích z 50. let 20. století šlo v terénu zřetelně rozeznat obrysy starého paláce, ty ale mezitím zcela splynuly s okolní přírodou a travnatými drny.
Dnes z původního hradu příliš nad zemí nezbylo – jen tiché fragmenty obvodového zdiva, hluboké příkopy a zarostlé valy. Právě v tom ale spočívá kouzlo tohoto místa. Plzeňské Litice nabízejí ideální únik před shonem velkoměsta, toulky nedotčenou přírodou a hlavně tichý dotek s historií. Až sem tedy příště vyrazíte na procházku – třeba v rámci výletu k nedaleké přehradě České údolí –, vzpomeňte si, že pod nohama nemáte obyčejný lesnatý kopec, ale místo, kde se psaly nejstarší dějiny našeho regionu.
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.