Zapomenuté stříbrné doly nad Losinou

Kdo dnes prochází lesy mezi Losinou, Chválenicemi a Nebílovským Borkem, možná ani netuší, že se zde před několika staletími těžilo stříbro. Nenápadné prohlubně, propadlé šachty a malá jezírka jsou posledními svědky někdejšího hornického podnikání, do kterého investovaly i nejvýznamnější české šlechtické rody. Počátky zdejší těžby sahají nejméně do první poloviny 16. století. Roku 1589 převzal doly mocný Vilém z Rožmberka a po jeho smrti pokračoval v podnikání jeho bratr Petr Vok. Z archivních záznamů známe dokonce jména jednotlivých dolů, například Alžběta nebo Miserere. Naděje na bohatství však narážely na tvrdou skutečnost – stříbronosné žíly byly chudé a důlní díla zaplavovala voda.

 

Další významné období dolování přišlo na přelomu 17. a 18. století. Do těžby se zapojili Kokořovci z Kokořova a později také hraběnka Antonie Josefa Černínová z Chudenic. Urbář šťáhlavského panství z roku 1719 popisuje zdejší hlavní šachtu svatého Vojtěcha, která dosahovala hloubky přibližně 100 metrů! Nedaleko se nacházela také šachta svatého Antonína. Horníci se museli potýkat s neustálými přítoky vody a někdy celé dva až tři týdny nenarazili na žádnou rudu. Přesto zde vznikl pozoruhodný hornický provoz, který zaměstnával nejen havíře, ale také důlní mistry, kováře a další řemeslníky. Stříbrná ruda se zpracovávala v hutích ve Šťáhlavech.

 

S příběhem stříbrných dolů nad Losinou jsou spojeny také nejrůznější lidské osudy. Ve chválenických farních matrikách je možné najít zprávy o závalech a tragických úmrtích horníků. Pohřbíváni byli na farním hřbitově u kostela sv. Martina ve Chválenicích.

 

Těžba nakonec nedokázala pokrýt vysoké náklady a v první třetině 18. století postupně zanikla. Po někdejších šachtách, hornících a velkých plánech urozených podnikatelů dnes zůstaly jen zarostlé terénní nerovnosti a vodou zatopené prohlubně. Les tak dodnes ukrývá pozůstatky jedné z méně známých, ale velmi zajímavých kapitol historie našeho kraje. Až tudy příště půjdete, zkuste si představit, že v místech dnešního lesního ticha kdysi zněly údery hornických nástrojů a lidé hluboko pod zemí hledali své štěstí ve stříbrných žilách.

 

Text: Jiří Sankot - Městský úřad Přeštice, památková péče