Kdo někdy zavítal na okraj plzeňské městské části Letná nedaleko břehů řeky Úslavy, jistě jeho zrak upoutala zajímavá a poněkud melancholicky působící stavba na adrese Republikánská. Místní jí kvůli její věži a kamennému obkladu často přezdívají zámeček. Jde o Levitovu vilu, architektonicky cenný objekt s bohatou a pohnutou historií, která dnes bohužel ustupuje zubu času.
Příběh tohoto místa se začal psát v roce 1905 (respektive v roce 1904, kdy byla zahájena příprava stavby). V té době se spojili dva plzeňští podnikatelé židovského původu, Adolf Eisner a Leopold Levit, aby v Lobzích na předměstí Plzně u břehů Úslavy nedaleko hlavního nádraží vybudovali továrnu na výrobu železných drátů, šroubů a nýtů Eisner & Levit a k ní příslušející rodinné sídlo. Realizaci stavby svěřili známé plzeňské stavební firmě bratří Josefa a Václava Pašků. Továrna s přilehlou vilou tehdy před první světovou válkou zaměstnávala na sto dělníků.
Vznikl tak dvoupodlažní objekt se sedlovou střechou, která částečně kompenzuje prudký svah k Úslavě. Dominantou vily je nápaditá kulatá věž sloužící jako vinuté schodiště, zakončená ostrou jehlanovou střechou. Pojetím věže a terasovitě zakončeného štítu připomínajícího hrad či zámek vykazovala stavba původně novogotické či novorenesanční prvky. Hned vedle vily mezitím rostla samotná továrna, z jejíhož industriálního komplexu se do dnešních dnů dochoval například působivý komín vystavěný ze žlutých cihel, doplněný korunou z cihel červených.
V průběhu let procházel areál řadou změn. Když podnik převzal Leopold Levit (syn zakladatele), prošla samotná vila v letech 1933 až 1934 velkou modernizací a adaptací. Pověřený plzeňský architekt židovského původu Leo Meisl a stavební firma Karla Krůty tehdy objekt upravili v duchu moderního funkcionalismu.
Při této přestavbě byla zjednodušena fasáda, odstraněna část původní štukové výzdoby a přistavěn pravoúhlý přístavek – zimní zahrada s rovnou střechou a výsuvnými „americkými“ okny. Z původní nákladné výzdoby se do dnešních dnů dochovaly například ozdobné trámky nesoucí střechu věže. Nejzásadnější proměnou však prošel interiér: ve vile se do dnešních dnů dochovala luxusně vybavená obytná hala s mramorovým krbem, dřevěným táflováním a vestavným nábytkem, která je propojená s jídelnou prosklenými posuvnými dveřmi. Stavbu po otci obýval a dále rekonstruoval dědic rodinného podniku Karel Levit.
Idylickou éru úspěšného rodinného podniku a rodinného sídla však brutálně utnula druhá světová válka a pronásledování židovského obyvatelstva, které vedlo k nutné anabázi a postupné emigraci majitelů. Přestože po skončení konfliktu svitla původním majitelům naděje na návrat, nastupující komunistický režim po roce 1948 veškerý majetek znárodnil.
Od roku 1952 sloužil někdejší chlouba průmyslníků jako zázemí a administrativní budova pro Krajskou opravnu strojních a traktorových stanic. Industrializace okolí a necitelné stavební zásahy z druhé poloviny 20. století, které odstranily zbývající historizující prvky včetně západního štítu, podepsaly na stavu vily a přilehlého areálu hlubokou stopu. V sedmdesátých letech navíc v těsné blízkosti vyrostla nová sídlištní zástavba panelových domů.
Ačkoliv v průběhu desetiletí sloužila budova občas k přechodným či administrativním účelům – například po roce 2009 sloužila také krátce jako ubytovna –, dnes je Levitova vila prázdná, opuštěná, bez využití a zanedbaná. Zajímavostí je, že tento objekt, k jehož zahradě původně patřil i ohradní plot, dodnes není památkově chráněn.
Zda tento pamětník staré plzeňské průmyslové slávy dostane ještě někdy šanci na novou budoucnost, ukáže až čas. Prozatím zůstává tichým svědkem příběhů, které se odvíjely na březích Úslavy.
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.