HC Škoda Plzeň

21. 07. 2026

Devatenáctiletý brankář Štěpán Houdek za sebou má mimořádně inspirativní hokejový příběh, v němž musel překonat nejednu složitou překážku. V sezóně 2022/23 působil v pražské Hvězdě, jenže tam se do brankoviště výrazněji neprosadil a klub ho během ročníku poslal o úroveň níž do Ligy dorostu, kde nastupoval za Třemošnou a PZ Kladno. Do akademie plzeňské Škodovky tak před sezónou 2023/24 zamířil jako v podstatě nechtěný hráč v pražském celku.

Aby toho nebylo málo, hned v úvodu plzeňského angažmá ho na víc než dva měsíce vyřadila z tréninku mononukleóza. Štěpán Houdek se však vrátil v plné síle, po výborných výkonech v dorostu prorazil do plzeňské juniorky. Dokonce odcestoval coby brankářská dvojka v rámci extraligového utkání A-týmu na led Kladna.

V uplynulých dvou sezonách se pak vypracoval v absolutní oporu plzeňské juniorky. V té poslední patřil k nejlepším a nejvytíženějším gólmanům soutěže, když v základní části zapsal šest čistých kont a úspěšnost zákroků vytáhl na 92,71 %. Během napínavých bitev v play-off pak svá čísla vyšponoval na fantastických bezmála 95 %. Skvělou formu potvrdil i při svém debutu v reprezentační dvacítce, kde na turnaji ve Finsku vychytal čisté konto proti Německu.

Tato zářivá vizitka vynesla plzeňskému talentu velkou pozornost v zámoří. Během draftu do americké USHL po něm ve druhém kole z celkového 21. místa sáhlo Chicago Steel, s nímž talentovaný brankář následně podepsal smlouvu. Houdek se tak vydává ve stopách slavných českých předchůdců, jako jsou Dan Vladař a Aleš Stezka, kteří v dresu Chicaga v minulosti rovněž úspěšně působili.

„Štěpán je ukázkový příklad toho, že když se každý den tréninku odevzdává 100%, nakonec se mu to vrátí. Přišel k nám do klubu jako "nechtěný" gólman a jen svou tvrdou prácí nakonec všechny přesvědčil jaký potenciál má a nakonec nakoukl i do reprezentační dvacítky. Samozřejmě mě mrzí, že naše organizace přichází o tak kvalitního brankáře, protože jsme s Rudou Pejcharem věřili, že by časem mohl mít šanci se prosadit i do plzeňského A-týmu, ale vybral si zámořskou cestu a já mu budu moc držet palce,“ řekl o Houdkovi trenér brankářů plzeňské Akademie Patrik Polívka.

Štěpán Houdek

Štěpáne, tvůj čas v Plzni se naplnil, ale pojďme pěkně popořadě. Jak vzpomínáš na svůj přestup z Hvězdy do Plzně a jak celý transfer probíhal?
Na přestup do Plzně vzpomínám moc rád. Byla to pro mě velká příležitost posunout se zase o kus dál. V té době jsem cítil, že pokud chci hrát na co nejvyšší úrovni, bude změna prostředí správným krokem. K přestupu došlo po absolvování try-outu, který se mi vydařil, a já jsem neváhal ani chvíli. Plzeň je skvělá organizace s výbornými trenéry, především s trenérem brankářů Patrikem Polívkou, který se mnou po celou dobu mého působení pracoval, pomáhal mi růst a za to jsem mu velmi vděčný. Klub navíc nabízí skvělé podmínky pro rozvoj mladých hráčů, takže jsem měl od začátku jasno, že sem chci jít. I když začátky nebyly úplně jednoduché, zpětně to beru jako jedno z nejlepších rozhodnutí své dosavadní kariéry.

Bohužel tvůj začátek na západě Čech nebyl kvůli zdravotním komplikacím jednoduchý. Jak náročné to pro tebe bylo a jak těžké bylo vrátit se po nemoci zpět?
Bylo to pro mě psychicky i fyzicky hodně náročné období. Když přijdete do nového klubu, chcete se co nejrychleji ukázat a získat si důvěru trenérů i spoluhráčů. Místo toho jsem musel řešit zdravotní problémy, které mě na nějakou dobu vyřadily ze hry. Nebylo jednoduché jen přihlížet, když tým trénoval a hrál zápasy. O to větší motivaci jsem ale měl vrátit se co nejlépe připravený. Po návratu jsem šel krok po kroku, snažil se znovu dostat do formy a nakonec jsem byl rád, že se mi podařilo navázat na práci, kterou jsem předtím odvedl.

Co ti tehdy pomohlo nejvíc?
Nejvíc mi pomohla podpora rodiny, přítelkyně, trenérů i spoluhráčů. Mononukleóza není nemoc, ze které se vrátíte během pár dní, takže bylo potřeba být hlavně trpělivý a nic neuspěchat. Soustředil jsem se na to, abych se co nejlépe uzdravil a postupně se dostal zpátky do kondice. Hodně mi pomohlo i to, že jsem měl jasný cíl – vrátit se silnější a znovu si vybojovat místo v týmu. Myslím, že právě trpělivost a důvěra v celý proces byly v té době nejdůležitější.

Ukázalo se, že tě to nepoložilo, a po návratu jsi předváděl skvělé výkony. Překvapilo tě to samotného?
Určitě mě těší, že se mi po návratu dařilo, ale nebylo to něco, co by přišlo samo od sebe. Věděl jsem, kolik práce jsem do návratu vložil, a věřil jsem, že se to jednou projeví. Samozřejmě jsem nečekal, že všechno půjde hned ideálně, ale snažil jsem se soustředit na každý trénink i zápas a postupně se dostávat do své nejlepší formy. Jsem rád, že se mi podařilo trenérům i spoluhráčům splatit důvěru, kterou ve mně měli.

A nakonec jsi toho v premiérové sezoně stihl opravdu hodně. Trenéři si tě vytáhli k několika zápasům juniorky, a co víc, cestoval jsi i s A-týmem jako druhý brankář na utkání do Kladna. Jak bys celou sezonu zhodnotil?
Když se za sezonou ohlédnu, hodnotím ji velmi pozitivně. Po náročném začátku jsem ani nečekal, že dostanu tolik příležitostí. Každá zkušenost, ať už v juniorce, nebo s A-týmem, pro mě byla obrovským přínosem a motivací do další práce. Už jen možnost být součástí extraligového týmu a vidět, jak všechno funguje na nejvyšší úrovni, mi dala opravdu hodně. Celkově to byla sezona, ve které jsem udělal velký krok dopředu nejen po hokejové, ale i po osobní stránce.

V uplynulé sezoně v plzeňské juniorce jsi měl fantastická čísla – v základní části úspěšnost zákroků přes 92,7 % a v play-off dokonce přes 94 %. Čemu vděčíš za tak výrazný výkonnostní progres?
Myslím, že za tím stojí hlavně každodenní práce a důvěra, kterou jsem od trenérů dostával. Hodně mi pomohlo kvalitní tréninkové prostředí v Plzni, kde jsem měl možnost se neustále zdokonalovat. Velký podíl na tom má také trenér brankářů, který se mnou pracoval na detailech, i celý tým, protože bez spoluhráčů by podobných čísel nešlo dosáhnout. Snažil jsem se soustředit na každý zápas zvlášť a neřešit statistiky. Jsem rád, že se tvrdá práce během sezony promítla i do výsledků.

Jak tě potěšila a zároveň překvapila premiérová pozvánka do národního týmu?
Pozvánka do reprezentace mě velmi překvapila, vůbec jsem nečekal, že by se taková příležitost mohla naskytnout. O to víc jsem za ni byl rád. Je to obrovská čest reprezentovat svou zemi.

Šel jsi do brány hned v prvním duelu, byl jsi nervózní?
Samozřejmě jsem byl trochu nervózní. Bylo to moje první utkání za národní tým, navíc hned proti domácím Finům, takže na stadion přišlo nejvíce diváků z celého turnaje. Snažil jsem se to ale nevnímat. Příprava na utkání proběhla víceméně hladce, jen jsme do posledních minut čekali na výstroj, která se trochu zpozdila, a kvůli tomu se posunul i začátek zápasu. Po prvním zákroku ze mě ale všechno spadlo a cítil jsem se v pohodě.

Jaké to bylo obléknout reprezentační dres?
Obléknout reprezentační dres byla pro mě velká čest. Vždy je čest reprezentovat svou zemi. Snažil jsem se podat co nejlepší výkon a podle ohlasů trenérů se mi to celkem podařilo.

Proti Německu jsi vychytal čisté konto. Jaký to byl pocit?
Když vychytáte čisté konto a pomůžete týmu k výhře, je to vždy krásný pocit. Kluci mi během zápasu hodně pomohli, takže jim za to patří poděkování. Pro nás byla důležitá hlavně výhra, protože první dvě utkání se nám příliš nepovedla. Nula byla takovou třešničkou na dortu a mám z ní velkou radost.

Jak velký rozdíl to byl oproti Extralize juniorů?
Hra byla samozřejmě o dost rychlejší, ale díky tomu, že jsem občas chodil s A-týmem v Plzni na tréninky, tak jsem si na tempo dokázal poměrně rychle zvyknout a adaptovat se.

Na začátku května si tě v draftu USHL vybralo Chicago. Jak tě to potěšilo a co to pro tebe znamenalo?
Byl to pro mě obrovský moment a splnění jednoho z velkých cílů. Když jsem se dozvěděl, že si mě Chicago vybralo, měl jsem obrovskou radost. Beru to jako odměnu za práci, kterou jsem v posledních letech odvedl, ale zároveň jako závazek na sobě dál pracovat. Draft do USHL pro mě znamenal otevření dveří k nové výzvě a možnost ukázat se v jedné z nejlepších juniorských soutěží na světě. Byla to pro mě velká motivace.

Měl jsi od začátku jasno, že se chceš přesunout do Ameriky?
O Americe jsem přemýšlel už delší dobu, protože jsem cítil, že by to pro mě mohl být správný směr. Když potom přišla možnost spojit se s Chicagem, začalo to být mnohem konkrétnější. Samozřejmě to nebylo rozhodnutí ze dne na den, protože odchod do zámoří je velká změna nejen po hokejové stránce, ale i v osobním životě. Po všech rozhovorech s přítelkyní, rodinou, trenéry a lidmi kolem mě jsem ale cítil, že je to správná cesta. Chci tam sbírat nové zkušenosti, posouvat svou výkonnost a využít příležitost, která se mi naskytla.

V dresu Chicaga v minulosti zářili dva čeští gólmani – Dan Vladař a Aleš Stezka. Vladař se odtud odrazil až k podpisu smlouvy v NHL. Vnímáš jejich stopu v klubu jako motivaci a inspiraci pro svou vlastní kariéru?
Určitě ano. Když vidíte, že před vámi v tom samém klubu působili čeští gólmani, kteří se dokázali prosadit a udělat velké kroky ve své kariéře, je to velká motivace. Ukazuje to, že Chicago umí s brankáři dobře pracovat a pomoci jim v rozvoji. Samozřejmě každý hráč má svou vlastní cestu, ale je skvělé vědět, že z tohoto prostředí už vzešli úspěšní gólmani. Budu se snažit navázat na jejich stopu a každý den odvádět maximum.

Mnoho mladých českých hráčů také volí odchod do zámoří. Konzultoval jsi tento krok s někým z nich?
Ano. O odchodu do zámoří jsem se bavil s několika hráči, kteří už podobnou zkušeností prošli a jejich rady pro mě byly hodně cenné. Zajímal mě hlavně pohled na každodenní život, tréninky, zápasy i to, jak se vyrovnat s tím, že člověk najednou není doma. Hodně mi pomohlo slyšet reálné zkušenosti od hráčů, kteří tam už byli a vědí, co takový krok obnáší. Zároveň si ale uvědomuji, že každý má svou vlastní cestu, takže se budu snažit co nejlépe adaptovat a tuhle příležitost naplno využít.

Odchod do zámoří je velká změna nejen na ledě, ale i v osobním životě. Jak jsi na tom s angličtinou a jak se těšíš na život v Chicagu?
Angličtinu se snažím průběžně zlepšovat, protože vím, že v Americe bude důležitá nejen na ledě, ale i v běžném životě. Myslím, že se domluvím, ale zároveň vím, že až budu každý den mezi lidmi, zase se posunu dál. Nejvíc se těším na novou zkušenost, poznání nového prostředí a na to, že budu moct každý den pracovat v kvalitním hokejovém prostředí. Chicago je velké město, takže to bude určitě změna oproti tomu, na co jsem zvyklý, ale právě takové výzvy mě lákají. Chci si to užít, co nejrychleji se adaptovat a soustředit se svůj hokejový růst. Zároveň mám ale i obavy z toho, jak budu zvládat odloučení od přítelkyně a rodiny.

Jak moc ti Plzeň pomohla v hokejovém růstu? A jaká jsou tvoje slova na rozloučenou?
Plzeň mi pomohla obrovským způsobem a jsem za tuhle část své kariéry strašně vděčný. Přišel jsem sem jako mladý gólman s cílem posunout se dál a myslím, že jsem tady udělal velký krok dopředu. Dostal jsem skvělé podmínky, důvěru od trenérů a možnost pracovat v prostředí, které mě každý den nutilo být lepším. Chtěl bych poděkovat všem trenérům, spoluhráčům i lidem v klubu, kteří mi během mého působení v Plzni pomohli. Velké díky patří také fanouškům za jejich podporu. I když teď přichází nová kapitola v Americe, na Plzeň budu vždycky vzpomínat a budu rád, že jsem mohl být součástí tohoto klubu. Odnáším si odsud nejen spoustu hokejových zkušeností, ale také krásné vzpomínky a přátelství, která pro mě budou mít velkou hodnotu. A budu moc rád, když se jednou budu moci do Plzně vrátit.

Štěpáne, děkujeme za rozhovor. Celý klub HC Škoda Plzeň ti přeje v další fázi kariéry jen to nejlepší!