Vytvořit článek

Plzeňský rodák, který prošel gestapem i Buchenvaldem a později chránil disidenty. Drama v životě Josefa Větrovce


Redakce iPlzeňsko

Narodil se v Plzni, prošel si peklem nacistických věznic a za normalizace stál na vrcholku komunistické aparatury. Přesto na Josefa Větrovce mnozí kolegové z divadelní branže vzpomínají s vděkem. Dlouholetý ředitel Divadla E. F. Buriana totiž dokázal své stranické funkce využít k tomu, k čemu se jiní neodvážili – chránil režimu nepohodlné umělce a dával jim práci.

Škoda Plzeň, ilegální tiskárny a zatčení gestapem

Josef Větrovec se narodil 5. března 1922 v Plzni v dělnické čtvrti Petrohrad (v ulici Sladkovského). V rodném městě se vyučil kovomodelářem v Škodových závodech. Vedle své lásky k ochotnickému divadlu byl aktivní v dělnické mládeži a recitačním kolektivu.

Po německé okupaci a zřízení protektorátu se mladý plzeňský dělník bez zaváhání zapojil do protinacistického odboje. V rodné Plzni se stal jedním z organizátorů distribuční sítě ilegálních tiskovin a protirežimních letáků. Nespoutaná činnost však neunikla pozornosti okupantů.

Na jaře roku 1943 spadla klec. Gestapo si pro Větrovce přišlo přímo v Plzni. Následovaly drsné výslechy a věznění v proslulé plzeňské věznici na Borech.

Peklo Terezína a Buchenvaldu

Z Borů byl v květnu 1943 transportován do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín. Zde byl natlačen na přeplněnou celu č. 1 s více než šedesáti dalšími vězni, kde v nelidských hygienických podmínkách pomáhal jako asistent vězeňskému lékaři.

Po 75 dnech utrpení v Terezíně jej nacisté poslali v dalším transportu do koncentračního tábora Buchenwald. Zde díky své fyzické zdatnosti, štěstí a pomoci ostatních spoluvězňů přežil až do samého konce války. V dubnu 1945 byl přímým účastníkem dramatického povstání samotných vězňů, kteří v táboře převzali moc ještě před příjezdem americké armády.

Tento hluboký prožitek nacistické perzekuce a boj s fašismem Větrovce celoživotně poznamenal a zformoval jeho pevné komunistické přesvědčení, kvůli němuž po válce vstoupil do KSČ.

Návrat do Plzně a pražská éra ochranné ruky

Ihned po osvobození v roce 1945 se vrátil do rodné metropole, kde spoluzaložil Divadlo naší doby '45 a záhy získal angažmá v plzeňském Divadle J. K. Tyla, na jehož prknech působil až do roku 1960.

V roce 1960 odešel do Prahy do Divadla E. F. Buriana, kde v letech 1973–1988 zastával funkci ředitele. Přestože zasedal ve vysokých stranických orgánech, své zkušenosti z odboje a válečného věznění vnímal jako osobní závazek solidarity. Když režim po roce 1968 a vydání Charty 77 pronásledoval nepohodlné umělce, Větrovec využil své vysoké postavení v KSČ k tomu, aby perzekvovaným hercům, režisérům či technikům dával v divadle práci a kryl je před represivními složkami.

Nezapomenutelná filmová i seriálová tvář

Před filmovou a televizní kamerou vytvořil Josef Větrovec desítky výrazných rolí. Diváci si ho dodnes spojují zejména s těmito snímky a seriály:

  • Holky z porcelánu (1974): Ve známé komedii Juraje Herze ztvárnil rázného a nekompromisního provozáře skladu Šantalu.

  • Chalupáři (1975): V divácky nejoblíbenějším českém seriálu zazářil v dvojroli – jako předseda družstva Mrázek i jeho bratr, pražský taxikář.

  • Což takhle dát si špenát (1977): V kultovní sci-fi komedii si zahrál rázného kapitána Veřejné bezpečnosti.

  • Jak básníkům chutná život (1987) a Konec básníků v Čechách (1993): V oblíbené básnické sérii Dušana Kleina ztvárnil nezapomenutelného ředitele nemocnice, respektive sanatoria Salus.

Nezaměnitelnou stopu zanechal také v dabingu, kde byl výhradním hlasem francouzské legendy Jeana Gabina.

160083846_e6107b.jpg

Soukromí ve znamení osudové sedmičky

Ačkoliv v práci působil jako pevný muž na svém místě, v osobním životě hledal své štěstí opakovaně – přičemž mu osud nadělil neobyčejně pravidelný rytmus. Krátce po válce se oženil s Margot Anzenbacherovou, se kterou měl dceru Jitku. Ta sice zpočátku zkoušela štěstí v rozhlase a divadle, nakonec si však hereckou dráhu nechala otcem rozmluvit a vystudovala obor zubní technik. Manželství vydrželo sedm let.

Stejně dlouhý sedmiletý cyklus provázel i jeho další dva vztahy – nejprve s herečkou Zorou Jirákovou, bývalou manželkou herce Václava Lohniského, a poté s dabingovou režisérkou Blankou Novákovou. Životní klid a trvalé zázemí našel až po boku své čtvrté ženy, laborantky Evy Novákové, s níž zůstal až do její smrti. Radost mu na sklonku života dělala i rozvětvená rodina – dočkal se tří vnoučat a šesti pravnoučat.

Josef Větrovec zemřel 11. února 2002 v Praze ve věku 79 let. V historii plzeňského i českého divadla zůstává postavou se složitým osudem, jejíž osobní statečnost z dob války pomohla mnoha lidem i v temných dobách normalizace.