V dějinách českých měst najdeme jen málo postav, které by srostly s osudem svého regionu tak pevně jako Luděk Pik. Nebyl jen starostou; byl duší Plzně v době, kdy se z prachu první světové války rodila moderní československá identita. Jeho životní cesta od tiskařského stroje až po audience u prezidenta Masaryka je příběhem o tom, že k velkým činům není potřeba šlechtický titul, ale pevná vize a hluboká lidskost.
Luděk Pik (narozen 18. května 1876 v Praze jako Ludvík Pick) neměl startovní pozici lehkou. Jako syn pivovarského dělníka znal cenu tvrdé práce. Vyučil se sazečem, což byla v té době aristokracie mezi dělnickými profesemi – vyžadovala gramotnost, trpělivost a neustálý kontakt s informacemi.
Mladý Pik se však nespokojil jen se skládáním písmen do řádků. Toužil vědět, co ty řádky znamenají. V Praze se stal jedním z nejnadanějších studentů Dělnické akademie. Právě zde došlo k osudovému setkání s T. G. Masarykem. Budoucí prezident v Pikovi rozpoznal mimořádný intelekt a otevřel mu dveře ke vzdělání, které by mu jinak zůstalo zapovězeno. Pik se stal „Masarykovým žákem“ v tom nejlepším slova smyslu: převzal jeho humanismus, důraz na drobné, každodenní vzdělávání a odpor k radikalismu.
Když Pik v roce 1919 převzal vedení plzeňské radnice, město bylo vyčerpané válkou, stísněné a sociálně výbušné. Pik pochopil, že Plzeň nemůže být jen „obytnou zónou pro Škodovku“. Musela se stát městem, kde lidé chtějí žít, nejen pracovat.
Jeho pozitivní stopa v Plzni je monumentální:
Zákon o Velké Plzni (1924): Pik dokázal politicky nemožné – sjednotil Plzeň s osmi okolními obcemi. Tím městu daroval prostor pro rozvoj na desítky let dopředu. Bez tohoto kroku by Plzeň nikdy nevyrostla v metropoli.
Chrámy hygieny a zdraví: V době, kdy v dělnických bytech nebyla tekoucí voda, prosadil stavbu Městských lázní. Byla to revoluce v péči o tělo i důstojnost. Stejně tak stál za modernizací nemocniční péče a vybudováním moderního krematoria (jednoho z prvních v republice), což byl tehdy symbol pokroku a odklonu od starých dogmat.
Školství jako priorita: Neexistovalo, aby v nové čtvrti nevyrostla škola. Pikovy školy (např. Masarykova na Slovanech nebo Benešova v Doudlevcích) byly budovány s velkorysostí, kterou jim můžeme dnes závidět – s bazény, dílnami a rozlehlými zahradami. „Dvorním architektem“ Pika byl Hanuš Zápal, který dal těmto budovám jejich ikonickou tvář.
Kultura pro každého: Podporoval rozvoj Knihovny města Plzně, městského archivu a výstavbu monumentálního Výstaviště, které mělo Plzeň prezentovat jako průmyslové srdce Evropy.
V soukromí byl Luděk Pik člověkem hluboké vnitřní kultury. Se svou chotí Arnoštkou tvořili pár, který byl pro Plzeňany vzorem slušnosti. I když sami děti neměli, Pik byl vnímán jako „otec města“. Jeho autorita byla přirozená – nepotřeboval křičet, stačil mu argument a autorita jeho činů.
Zlom přišel s nacistickou okupací. Pik, jako symbol demokratického Československa a svobodný zednář, byl pro nacisty nepřítelem číslo jedna. V rámci akce Albrecht I. byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Buchenwald. I v těchto nelidských podmínkách zůstal morální oporou pro ostatní vězně.
Po osvobození v roce 1945 se vrátil do Plzně, ale město už bylo jiné. Začínal se zvedat stín další totality. Pik, věrný svým demokratickým zásadám, odmítal sloučit sociální demokracii s komunisty. Tím se stal nepohodlným podruhé. Po únoru 1948 byl vymazán z veřejného života. Zemřel v dubnu téhož roku, zlomený nikoliv věkem, ale pohledem na to, jak se jeho celoživotní dílo hroutí pod kopyty nového režimu.
„Stavěl jsem pro lidi, ne pro slávu. Sláva pomine, ale solidní zeď a dobré vzdělání zůstanou.“ – Tato myšlenka provázela Pika celým životem.
Luděk Pik nám zanechal víc než jen budovy. Zanechal nám recept na to, jak vést město: s vizí, která sahá za horizont jednoho volebního období, se sociálním cítěním, které není populismem, a s odvahou dělat nepopulární, ale správná rozhodnutí.
Dnešní Plzeň, se svými širokými bulváry, parky a hrdostí, je jeho živoucím památníkem. Je to město, které pod jeho rukama dospělo a stalo se sebevědomým.
Tip pro čtenáře: Zkuste si někdy projít trasu od Městských lázní přes sadový okruh až k Benešově škole. Téměř všechno podstatné a krásné, co cestou uvidíte, nese otisk energie a rozhodnosti muže jménem Luděk Pik.
Foto: archiv města Plzně
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
