Redakce iPlzeňsko

02. 05. 2026

V historii Plzně není mnoho postav, které by v srdcích obyvatel zanechaly tak hlubokou stopu jako americký generál George Smith Patton ml. Muž s pověstí neohroženého válečníka, přezdívaný „Stará krev a odvaha“, přinesl v květnu 1945 městu pod věží sv. Bartoloměje vytouženou svobodu. Ačkoliv se v samotné Plzni v oněch dnech paradoxně jen krátce mihnul, jeho odkaz zde žije dál.

Bojovník s duší olympionika

George S. Patton se narodil 11. listopadu 1885 v Kalifornii do rodiny s bohatou vojenskou tradicí. Již od dětství, i přes potíže s dyslexií, vykazoval nesmírnou pevnou vůli a disciplínu, která ho dovedla až na prestižní akademii West Point. Jeho všestrannost se projevila v roce 1912, kdy se zúčastnil olympijských her ve Stockholmu v moderním pětiboji a obsadil páté místo.

Byl to právě Patton, kdo jako jeden z prvních rozpoznal potenciál tankové války. Již během první světové války působil u tankových jednotek a v meziválečném období neúnavně pracoval na jejich prosazení do výzbroje americké armády.

„Krev a bláto“ na cestě Evropou

Během druhé světové války se Patton stal jedním z nejschopnějších polních velitelů Spojenců. Velel operacím v severní Africe, při invazi na Sicílii a po vylodění v Normandii stanul v čele své slavné 3. armády. Jeho taktika byla založena na rychlosti, agresivitě a obcházení ohnisek odporu, čímž minimalizoval vlastní ztráty.

K jeho image neodmyslitelně patřily dva revolvery s rukojeťmi ze slonoviny, které nosil za pasem, a také jeho prudká povaha. Byl znám svou nesmlouvavostí vůči „simulantům“, což mu v armádě způsobilo i řadu potíží s nadřízenými, včetně dočasného zbavení velení.

Osvobození Plzně a politické hranice

Pro Plzeňany je klíčovým datem 6. květen 1945. Toho dne ráno v 8:15 dorazili do centra města vojáci 16. obrněné divize. Tato divize, ačkoliv byla pod Pattonovým velením teprve krátce, provedla svou jedinou bojovou operaci právě zde.

Sám generál Patton se však v osvobozené Plzni zpočátku příliš nezdržel. Historické prameny uvádějí, že v Plzni nebyl na žádné oficiální uvítací návštěvě radnice. Jeho stopa v regionu je ale patrná jinde: 17. července 1945 navštívil Strakonice a Horažďovice, 14. září pak pronesl projev k vojákům na náměstí v Rokycanech. V Plzni se zúčastnil pouze krátké vojenské recepce v tehdejším grandhotelu Smitka (dnešní hotel Slovan) a následně odletěl z borského letiště do Bavorska.

Patton byl připraven pokračovat i na pomoc Praze, byl však zastaven rozkazem z vyšších míst, aby dodržel dohodnutou demarkační linii se Sovětským svazem. Tuto politickou brzdu nesl velmi těžce.

Tragický konec a věčná památka

Osud, který generála ušetřil na bojištích, si ho našel krátce po válce. 9. prosince 1945 utrpěl při autonehodě na předměstí Mannheimu zranění krční páteře. Ačkoliv srážka nevypadala dramaticky, Patton v jejím důsledku zcela ochrnul a 21. prosince 1945 zemřel v nemocnici v Heidelbergu na plicní embolii. Pohřben je v Lucembursku mezi svými vojáky.

V Plzni je dnes generál uctíván monumentálním pomníkem v sadech Pětatřicátníků, který byl odhalen v roce 2015. Deset metrů vysoká socha z cortenu, připomínajícího pancíře tanků, symbolizuje nezdolnost muže, který Plzni vrátil naději a svobodu.

Desetiletí vynuceného ticha

Zatímco v květnu 1945 Plzeňané americké vojáky zasypávali šeříky a čokoládou, po komunistickém převratu v roce 1948 se situace drasticky změnila. Jméno Patton se stalo v oficiálních učebnicích dějepisu zakázaným slovem a západní osvobození Čech mělo být z paměti národa definitivně vymazáno.

Propaganda začala systematicky budovat mýtus, že celou zemi osvobodila výhradně Rudá armáda. Pokud se o americké přítomnosti v Plzni vůbec mluvilo, pak jen v negativních souvislostech – jako o armádě, která záměrně vyčkávala na demarkační linii, aby „nechala Prahu vykrvácet“, nebo která v dubnu 1945 zbytečně vybombardovala Škodovku, aby zničila československý průmysl.

Metody historické amnézie:

• Likvidace památníků: Pamětní desky připomínající americké vojáky byly v noci odstraňovány a končily ve sběrných surovinách nebo na dně řeky.

• Retušování fotografií: Z historických snímků mizely americké džípy a hvězdy.

• Šikana pamětníků: Lidé, kteří se odvážili veřejně vzpomínat na setkání s Pattonovými vojáky nebo uchovávali americké vlajky, čelili perzekucím.

Navzdory snaze režimu se však pravdu v Plzni umlčet nepodařilo. Rodiny si příběhy o žvýkačkách, džípech a generálu s kolty předávaly šeptem z generace na generaci. Každoroční tichá pieta u tehdy ještě neexistujícího pomníku v sadech se stala formou tichého odporu. Plná pravda se do ulic města mohla oficiálně vrátit až po listopadu 1989, kdy Plzeň konečně nahlas a hrdě řekla: „Díky, Ameriko!“