Málokteré město se může pochlubit tak rozsáhlým „druhým světem“ jako Plzeň. Zatímco na náměstí Republiky pulzuje moderní život, jen pár metrů pod nohama chodců se táhne fascinující síť chodeb, sklepů a studní, která se začala psát už ve 13. století.
Plzeňské historické podzemí patří k nejvýznamnějším památkám svého druhu ve střední Evropě. Jeho celková délka se odhaduje na úctyhodných 20 kilometrů, přičemž návštěvníci mají dnes možnost nahlédnout do necelého kilometru tohoto tajemného světa. Proč ale vlastně Plzeňané po staletí hloubili v tvrdém arkózovém pískovci tak rozsáhlé prostory?
Historie podzemí je úzce spjata se samotným založením města králem Václavem II. kolem roku 1295. Původně měly sklepy ryze praktickou funkci – sloužily k uchovávání potravin a především piva, pro jehož zrání byla stabilní teplota kolem 10 stupňů Celsia klíčová. Každý dům s várečným právem musel mít prostory, kde pivo v chladu dozrávalo.
S postupem času se však podzemí stalo důmyslným systémem, který plnil mnoho úloh:
Obrana města: V dobách obléhání nebo požárů poskytovaly chodby bezpečný úkryt a potenciální únikové cesty.
Hospodářské zázemí: Sklepy se prohlubovaly až do dvou či tří pater pod sebou a dosahovaly hloubky až 12 metrů.
Vodní hospodářství: Systém propojoval stovky studní a zajišťoval městu vodu i odvodnění.
Jako každé správné podzemí, i to plzeňské je opředeno legendami. Ta nejznámější vypráví o ukrytém pokladu – zlatém voze s dvanácti zlatými koni, který zde prý měšťané schovali před nepřáteli. Jiné pověsti mluví o pokladu, který hlídá obrovský černý pes s ohnivýma očima.
Mezi nejvíce fascinující příběhy však patří legenda o tajné chodbě vedoucí z plzeňského podzemí až na hrad Radyně. Podle lidového vyprávění měla tato kilometry dlouhá cesta sloužit jako únikový východ pro obránce města v případě nejvyšší nouze. Ačkoliv moderní archeologické průzkumy potvrzují, že podzemní labyrint končí u městských hradeb a desetikilometrová štola k hradu je technicky neuskutečnitelná, tato pověst stále podněcuje fantazii mnoha hledačů záhad.
I když se zlatý vůz ani chodba na Radyni nikdy nenašly, skutečným pokladem jsou pro historiky nálezy v tzv. „žumpách“. Tyto odpadní jímky se pro moderní vědu staly cenným zdrojem informací. Našly se v nich tisíce předmětů – od středověké keramiky a skleněných pohárů až po unikátní drobnosti z každodenního života tehdejších obyvatel.
Dnešní prohlídková trasa, do které se vstupuje z budovy Pivovarského muzea, nabízí unikátní zážitek. Návštěvníci procházejí úzkými chodbami, obdivují hluboké šachty pro uchovávání ledu a nahlížejí do hlubokých studní. Chladný vzduch a autentická atmosféra dob dávno minulých připomínají houževnatost předků, kteří pod městem vybudovali dílo, jež odolalo staletím a dodnes fascinuje každého, kdo do něj sestoupí.
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
