Když se dnes projdete po Plzni, jeho jméno na vás dýchá z každého rohu. Emil Škoda nebyl jen „majitel továrny“. Byl to symbol rakousko-uherského snu, muž, který zlomil rodinnou tradici lékařů, aby se stal největším zbrojařem monarchie. Jaký byl ale muž, který se nebál riskovat vše pro kus rozžhavené oceli?
Málokdo ví, že Emil Škoda se narodil do prostředí, kde se spíše než s ozubenými koly počítalo se skalpely a recepty. Jeho otec, František Škoda, byl vážený primář plzeňské nemocnice a krajský fyzikus. Strýc Josef byl dokonce osobním lékařem císařovny Sisi a jedním z nejslavnějších evropských diagnostiků své doby.
Mladý Emil měl jít v jejich stopách. Jenže krev technika byla silnější. Místo medicíny zvolil pražskou polytechniku a později prestižní školu v Karlsruhe. Když se po zkušenostech v Prusku a Francii vrátil do Plzně, nebyl to jen vystudovaný inženýr, ale muž s vizí moderního kapitalismu, kterou v Čechách tehdy málokdo chápal.
V roce 1866 nastoupil jako vrchní inženýr do strojírny hraběte Valdštejna. Podnik byl zastaralý, s malou perspektivou. Ale Emil v něm viděl „spícího obra“. V roce 1869 udělal to, co by většina rozumných lidí tehdy neudělala – za 167 tisíc zlatých továrnu koupil.
Bylo to všechno, nebo nic. Musel si půjčit, kde se dalo, a dokonce i jeho otec musel sáhnout hluboko do rodinných úspor. Emil věděl, že pokud neuspěje, zruinuje celé jméno Škoda. Místo opatrnosti však zvolil ofenzívu: okamžitě nechal postavit slévárnu a ocelárnu, které byly tehdy technologickým vrcholem.
Jak rostlo impérium, rostla i potřeba reprezentovat. Emil Škoda se nespokojil s běžným měšťanským bytem. Symbolem jeho úspěchu se stal reprezentativní dům na Klatovské třídě č. 10.
Tato adresa se stala centrem společenského života Plzně. Vila v novorenesančním stylu nebyla jen domovem, ale vizitkou firmy. Zde se uzavíraly obchody u špičkového vína a doutníků, zde se hostili vysocí státní úředníci i generálové. (Zajímavostí je, že o desítky let později v těchto prostorech tvořil své slavné interiéry architekt Adolf Loos pro rodiny, které na Škodův odkaz v Plzni navázaly).
Úspěch Emila Škody by nebyl možný bez silného zázemí. Jeho manželka Hermína, rozená Hahnenkammová, pocházela z rodiny bohatého plzeňského podnikatele. Jejich sňatek v roce 1871 nebyl jen spojením dvou srdcí, ale i dvou vlivných rodových kapitálů.
Společně měli pět dětí. Nejvýznamnější stopu zanechal syn Karel, který po otcově smrti převzal otěže impéria. Emil byl na své děti přísný – vyžadoval od nich stejnou disciplínu, jakou měl on sám. Traduje se, že v továrně byl „prvním dělníkem“; ráno přicházel s první směnou a odcházel dlouho po té poslední.
Škodovy závody se pod jeho vedením staly globálním hráčem.
Suezský průmyslový zázrak: Když se stavěl Suezský průplav, byly to právě Škodovy strojírny, které dodávaly obří strojní součásti a ocelové konstrukce pro bagry a technické zázemí této stavby století.
Zbrojní monopol: Emil pochopil, že armáda je nejlepším zákazníkem. Jeho děla, zejména obří moždíře ráže 30,5 cm, se stala legendami. Škodovka se stala hlavním dodavatelem pro rakousko-uherské námořnictvo. Každá bitevní loď monarchie měla v sobě kus plzeňské oceli.
„Mým cílem není jen vyrábět stroje, ale definovat standard, ke kterému budou ostatní jen vzhlížet.“ – Emil Škoda v dopise svému synovi.
Pracovní nasazení si vybralo svou daň. Emil trpěl srdečními potížemi, ale odmítal zvolnit. Smrt ho zastihla symbolicky – na cestě. 8. srpna 1900 vydechl naposledy v kupé vlaku u rakouského Selzthalu, když se vracel z léčení v Alpách zpět do své milované Plzně.
Jeho pohřeb byl největší událostí v dějinách města. Tisíce dělníků lemovaly ulice, aby vzdaly hold muži, který jim dal práci a hrdost. Je pohřben v rodinné hrobce na Mikulášském hřbitově v Plzni pod monumentálním náhrobkem, který dodnes připomíná velikost jeho ducha.
Ačkoli si lidé dnes pod jménem Škoda vybaví spíše automobily z Mladé Boleslavi (spojení firem Škoda a Laurin & Klement proběhlo až v roce 1925), Emil Škoda byl ten, kdo značce dodal zvuk světové extratřídy. Bez jeho odvahy koupit starou Valdštejnovu dílnu by Plzeň nebyla tím, čím je dnes – ocelovým srdcem Čech.
Věděli jste, že?
Znak okřídleného šípu: Emil Škoda ho ještě nezažil. Legendární logo vzniklo až po jeho smrti, údajně jako stylizovaná hlava indiána, kterou si z Ameriky přivezl jeden z ředitelů firmy jako suvenýr.
Škoda a pivo: Rodina Škodů byla úzce spjata i s plzeňským pivovarnictvím. Emilovy stroje poháněly i technologie v Měšťanském pivovaru (dnešní Prazdroj).
Lékařský kód: I když se nestal lékařem, Emil v továrně zavedl na svou dobu pokrokový systém podnikové zdravotní péče pro své zaměstnance.
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
