Z centra Plzně je to přibližně pětadvacet kilometrů. Jistě každý zná malebné město Plasy, kde se u řeky Střely rozkládá i rozlehlý klášter.
Ten byl přitom prvním cisterciáckým v Čechách a brzy oslaví již dokonce své 900 narozeniny. Roku 1785 byl tento největší a nejvýznamnější český cisterciácký klášter zrušen, aby se o čtyřicet let později stal rezidencí kancléře Metternicha a jeho rodiny, kteří si zde zřídili rodovou hrobku. Dnes je klášter národní kulturní památkou a nově i spolunese označení Evropské dědictví.
A právě zde se Územní odborné pracoviště NPÚ v Plzni věnovalo jedné hádance z minulosti. Ve staré barokní kronice se totiž píše: „Štolu, která se propadla poblíž královské kaple sv. Máří Magdalény, se chlapci pokoušeli prozkoumat, leč strach z pannen je zdržoval.“
Okamžitě se tak rozletěla pověst, že zde stával i klášter zahalených pannen, ke kterému vedla tato podzemní chodba a brána by měla být za cihelnou. Chodba měla umožnovat jeptiškám obvyklé vycházky na čerstvý vzduch.
Příběh ovšem neutichl ani po staletí, proto přišla na řadu nová bádání.
Již počátkem minulého století předpokládal archeolog Antonín Frýdl, že štola vedla ze suterénu takzvané královské kaple do sklepů opatské rezidence.
V šedesátých letech dokonce došlo k jejímu odhalení při utajované akci výstavby protiatomového krytu. Tehdejší plzeňští památkáři téměř partyzánsky pořídili několik fotografií a alespoň se potvrdilo, že vedla z prelatury. Tedy sídla opata. Jedná se o areál, který je oddělený od uzavřené mnišské klauzury. Opat zde přijímal různé návštěvy, řídil klášterní panství a měl i svůj opatský byt. Byl to prostor spíše světského života, než kněžského rozjímání. Její současná podoba je z 18. století a připomíná spíše zámek.
Nyní, když probíhá velká rekonstrukce prelatury a barokní sýpky, byla možnost celou věc prozkoumat blíže. Průzkumy štol se dlouhodobě zabývá specializovaná firma Speleo Řehák.
Josef Řehák popisuje, že ale vše nebylo tak jednoduché, jak se může zdát: „Štolu jsme hledali více jak čtvrt století a pro nás byla docela překvapivá svým charakterem. Když jsme ji objevili, dala by se popsat jako celokamenná. A to i s kamennou klenbou. Má výrazně rozšířenější patu klenby – což svědčí o technologii zakládání. A je relativně vysoká.“
Nalezeny byly také stopy po takzvaném šalování – otisků po výdřevách tvořících bednění, na kterém vznikala klenba chodby. Po odstranění dřev pak na povrchu zůstaly dodnes viditelné otisky.
„Co pro nás bylo základní je fakt, že jsme nikde nenašli podlahu. Ostatní barokní štoly, které máme v tom areálu, mají nějakou zpevněnou podlahu. Kdežto tady jsme našli pouze v jednom místě jisté pozůstatky jakési malé vrstvičky, která pravděpodobně patří nějakému dřevěnému zpevnění podlahy. To znamená, že vše nasvědčuje spíše tomu, že to byla štola komunikační.“
Takže opravdu ne kanál, ale štola, kterou se opravdu chodilo. Další indicií je, že po proměření víme, že dno štoly nemělo výrazný spád. Asi jen takový, aby štola odvodňovala sama sebe. Byla v podstatě rovná.
Ale jsou vlastně nějaké takové chodby známé?
Podzemní štoly, které vodu přiváděly a odváděly, jsou v klášterech, a zejména těch cisterciáckých, časté. Ale o nálezech podzemních komunikací zatím nevíme.
Snad s výjimkou kláštera Zlatá koruna. „Při archeologickém výzkumu kláštera Zlatá koruna v roce 2003 se nám v budově gotického opatství podařilo odkrýt vstup do podzemní chodby, která z tohoto opatství vedla směrem k jihu. Chodbu se nám z technických důvodů podařilo sledovat pouze v délce přibližně tří metrů. Prozkoumali jsme z ní vlastně její vstupní část s klenutým portálem. Tato chodba je datována někam na přelom 16. a 17. století. Váže se k ní velice zajímavý písemný pramen v klášterní kronice. V té se uvádí, že celá budova, ačkoli malá a těsná, má přesto tolik tajných chodeb v samotném opatství, že by se ten, kdo to dobře zná, mohl v případě nebezpečí, snadno zachránit. Tento údaj vztahujeme právě k námi prozkoumané podzemní chodbě, která ústila buď do velkého konventu, případně směrem k Vltavě, kde byl její druhý portál,“ vypráví Jiří Havlice, archeolog z Národního památkového ústavu České Budějovice.
V klášteře Plasy byl v letech 2015 až 2020 objeven, prozkoumán a opraven přes devadesát metrů dlouhý úsek středověké páteřní štoly. Ta vedla ze sklepů prelatury pod opatskou zahradou až na prostranství před takzvanou královskou kapli. Tady se klenutá stavba mění v zúžený, rovně zaklopený kanál, stáčí se a prochází zaniklým středověkým domem.
Z páteřní štoly odbočuje ještě navíc na opatské zahradě dodatečně vložená boční chodba, která ústila do zaniklého středověkého sklepa při ohradní zdi.
Z těchto poznatků je tedy jasné, že do kaple, jak si myslel Antonín Frýdl, chodba nevedla. Naopak. Je evidentní, že souvisela se středověkým domem na prostranství před kaplí. Funkci tohoto dnes již zaniklého domu neznáme, ale mohlo jít i o infirmarium. Tedy středověkou klášterní nemocnici.
Infirmarium, neboli nemocnice pro staré nebo nemocné mnichy, bývala situována východně od konventu jako samostatná součást uzavřené klauzury. Charakteristický byl vytápěný a prosvětlený nemocniční sál, často spojený s kaplí. Mimochodem, pokud by ve Zlaté koruně vedla podzemní chodba z opatského domu do takzvaného malého konventu, neboli někdejšího infirmaria, šlo by o přímou analogii s plaským nálezem.
Průzkum štoly v Plasích byl v roce 2020 prozatím ukončen u nároží jižního křídla sýpky.
Jestli chodil opat z opatství do infirmaria podzemní chodbou nebo tudy jen tekla voda, asi nezjistíme. Odhalené skutečnosti však naznačují, že se tudy chodit mohlo.
Jisté ovšem je, že se potvrdila existence chodby, o které se zmiňuje starý letopis. Ale určit s jistotou její správný kontext není možné kvůli pozdějším barokním úpravám na přelomu 17. a 18. století. Kromě kaple totiž zanikly všechny středověké budovy a prostor se stal staveništěm velkorysé opatské rezidence a sýpky.
A kde štola skutečně vúsťuje? To zůstává záhadou i nadále.
S jistotou ovšem můžeme říct, že středověká podzemní chodba v klášteře, která není odvodňovací, je pouze v Plasích.
Zdroj: NPÚ, ÚOP v Plzni. Autorka výzkumu Marcela Waldmannová.
Dokument, ze kterého čerpá náš článek, si můžete pustit na YouTube
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
