Nová studie vrací na místo kasáren 35. pěšího pluku historickou městskou hmotu a spojuje ji s parkováním, bydlením, službami, galerií a energetikou.
Na západním okraji historického centra Plzně existuje místo, jehož dnešní podoba je do značné míry výsledkem poválečného přístupu k městu. Tam, kde stával rozměrný klasicistní blok kasáren 35. pěšího pluku, zůstala po demolici budovy, stavbě severojižního průtahu a dalších dopravních úpravách především komunikace a parkovací plocha. Aktualizovaná studie polyfunkčního domu Kasárna 35. pěšího pluku nyní přichází s myšlenkou, že by se do prostoru mohla vrátit novostavba využívající její historickou architektonickou paměť.
Záměr zpracovaný pro Korunu Českou počítá s kombinací parkovacího domu, bydlení, coworkingu, obchodů, služeb a výstavních prostor. Do Sadů Pětatřicátníků a Palackého ulice by byla obrácena historizující polyfunkční křídla, zatímco technická a garážová část by byla soustředěna převážně směrem k Jízdecké ulici a dovnitř bloku. Návrh tak pracuje se dvěma vrstvami: k historickému centru má obracet městské průčelí odvozené od původních kasáren, k obslužné straně naopak přiznává současnou funkci parkovacího domu.
Historie místa je ovšem podstatně starší než samotná kasárna. Západní strana dnešního historického centra byla součástí plzeňského opevnění. Prostor se v raném novověku proměňoval spolu s fortifikačním systémem města a v prostoru západního předpolí vznikl také rozsáhlý bastion označovaný jako Turecký šanc. Teprve při postupné ztrátě vojenského významu opevnění se otevřela možnost využít území jiným způsobem.
Rozhodnutí postavit v Plzni velkou kasárenskou budovu padlo roku 1820. Město tím řešilo praktický problém, který byl po staletí přenášen na jednotlivé domácnosti: vojáci posádky byli ubytováváni přímo v domech měšťanů. Úvahy o samostatných kasárnách se podle městské encyklopedie objevovaly už v polovině 18. století. Rozpočet stavby byl připravován nejpozději v roce 1815 a významnou část nákladů nakonec nesli plzeňští právováreční měšťané, kteří se roku 1818 zavázali odvádět na projekt 30 zlatých z každé várky piva.
Samotná výstavba proběhla v letech 1823–1826. Vznikla osově symetrická třípodlažní klasicistní budova zabírající celý městský blok. Hlavní průčelí směřovalo do dnešního Palackého náměstí a charakterizoval je trojúhelný štít. Uvnitř se nacházelo nádvoří s cvičištěm, do nějž se podélná křídla otevírala arkádami. Nešlo tedy o několik utilitárních vojenských staveb rozesetých po parcele, ale o výraznou městskou architekturu, která spoluvytvářela západní okraj centra.
Už samotná stavba narazila na problémy, které z dnešního pohledu působí téměř kuriózně. Projekt musel být v průběhu výstavby doplněn o sociální zařízení a bylo nutné vyřešit také vodu stékající z výše položeného okolí. Součástí realizace se proto stal odvodňovací kanál.
Hlavní průčelí Palackého
Kasárna nelze oddělit od historie samotných Pětatřicátníků. Jednotka, z níž později vznikl 35. pěší pluk, byla založena už 8. ledna 1683 dekretem císaře Leopolda I. Číslo 35 získala při zavedení číslování pěších regimentů v roce 1769 a od 18. století se její historie stále pevněji spojovala se západními Čechami. Roku 1771 byla Plzeň určena jako její štábní stanice a centrum příslušného doplňovacího okrsku.
Dějiny pluku jsou mimořádně rozsáhlé. Dochovala se dokonce několikasvazková plukovní historie vydaná v Plzni, jejíž třetí díl z roku 1910 zachycuje období od válek s revoluční a napoleonskou Francií až do počátku 20. století. Originální historické materiály dnes zpřístupňuje Digitální studovna Ministerstva obrany a Vojenského historického ústavu.
Pro několik generací Plzeňanů proto označení „Pětatřicátníci“ neznamenalo abstraktní číslo vojenského útvaru. Jednotka byla součástí městského života, měla svou plukovní hudbu, vlastní tradice a silnou regionální identitu. Její význam nakonec přežil i samotnou budovu. Když byl prostor po roce 1989 přejmenováván, dostaly někdejší Nejedlého sady v roce 1991 dnešní jméno Sady Pětatřicátníků právě podle zdejších kasáren a pluku, který je užíval.
Proměny názvu prostoru samy o sobě připomínají střídání politických epoch. Část území byla před rokem 1864 známa jako Kassernplatz, od roku 1878 se objevují Štěpánovy sady, roku 1913 se v místopisu setkáváme s Radeckého a Štěpánovými sady, po vzniku Československa s Kramářovými sady a po roce 1945 s Nejedlého sady. Současný název Sady Pětatřicátníků pochází z roku 1991.
O budoucnosti západního okraje centra rozhodla poválečná představa města podřízeného automobilové dopravě. Už v roce 1967 byl kvůli prodloužení Klatovské třídy, novému přemostění Mže a dopravnímu napojení severních sídlišť odstraněn blok domů severně od kasáren. Následovala samotná vojenská budova.
Dne 24. ledna 1969 v 9.30 hodin byla rozsáhlá stavba odstřelena. Dobový zásah byl natolik radikální, že po budově, která více než 140 let utvářela západní část centra, nezůstala městská fronta ani náhradní zástavba odpovídající původnímu měřítku prostoru. Na jejím místě se prosadil dopravní koridor a parkoviště.
Právě tento moment je podstatný pro pochopení současné studie. Nejde pouze o nostalgickou snahu vrátit jednu zbořenou budovu. Demolicí kasáren vznikla urbanistická rána, která ovlivnila vztah historického centra k prostoru Sadů Pětatřicátníků. Aktualizovaný návrh se proto snaží obnovit především městský objem, uliční frontu a jasnou stavební hranici prostoru.
Studie záměrně nepočítá s obnovou původního čtyřkřídlého kasárenského provozu. Takové řešení by ostatně kvůli dnešní dopravní infrastruktuře, změně parcelace i současným požadavkům nebylo realistické. Navržena jsou dvě polyfunkční křídla ve tvaru písmene L doplněná navazujícím garážovým objemem.
Historický charakter má být nejvýraznější směrem do Palackého ulice a Sadů Pětatřicátníků. Členění oken, říms, fasádní kompozice a další detaily mají být odvozeny od fotografické dokumentace původních kasáren. Nejde však zatím o hotový prováděcí návrh. Studie výslovně upozorňuje, že výsledná geometrie, počet podlaží, odstupy, konstrukční řešení i přesné podoby fasád musí projít plnohodnotnou architektonickou a projektovou přípravou.
Za historickou fasádou má fungovat běžné město. Přízemí je určeno obchodům, drobným službám, výdejním místům zásilek, případně kancelářím či ateliérům. První patro kombinuje bydlení, coworking a výstavní prostory. Právě zde se počítá také se stálou expozicí věnovanou historii 35. pěšího pluku. Druhé patro už má sloužit převážně bytům a pracovním prostorům.
Bydlení je zamýšleno především pro studenty, což souvisí s blízkostí pracovišť Západočeské univerzity. Studie počítá s minimalistickými bytovými jednotkami a zároveň připouští jejich sezonní využívání pro krátkodobé turistické ubytování v době letních prázdnin. I zde však jde zatím o funkční zadání.
Jedním z hlavních praktických důvodů stavby je parkování. Studie stanovuje poměrně zajímavý princip: potřeba parkovacích míst vyvolaná samotnými byty, kancelářemi, obchody, službami a galerií nesmí převýšit jednu třetinu celkové kapacity garáže. Nejméně dvě třetiny míst by tak měly zůstat k dispozici širším potřebám centra města.
Dokument zároveň pracuje s variantou dalšího podzemního podlaží. To by mělo umožnit nahradit kapacitu dnešního povrchového parkoviště a současně rozšířit celkovou nabídku stání. V základní variantě se v podzemí nachází především technické zázemí a bateriové úložiště, v rozšířené variantě by první podzemní podlaží převzalo parkovací funkci a technologie by se přesunuly níže.
Ani zde studie nepředstírá, že jsou technické otázky vyřešeny. Podzemní stavba v bezprostřední blízkosti historického jádra musí počítat s geologií, archeologií, náklady na rampy, požární bezpečností i technickým provozem.
Pohled z Jízdecké ulice
Jedním z neobvyklejších prvků návrhu je kombinace historizující architektury se soudobou energetikou. Na střeše parkovací části je uvažována fotovoltaická elektrárna doplněná vertikálními větrnými turbínami. Energie by mohla být propojena s bateriovým úložištěm a vlastní spotřebou objektu.
Na šikmých střechách polyfunkčních křídel studie navrhuje fotovoltaickou krytinu, která by vzhledem připomínala tradiční pálenou falcovku. Dokument používá pracovní označení „Tesla tašky“, současně však výslovně upozorňuje, že nejde o potvrzení existence konkrétního sériového výrobku odpovídajícího požadovanému historickému profilu. Materiálové řešení, výkon elektrárny, výnos větrných turbín, zatížení střech, hluk i viditelnost technologií z památkové rezervace mají být teprve prověřeny (Cikán, 2026).
Právě tato kombinace je pro celý návrh charakteristická. Nepracuje s historickou formou proto, aby se uvnitř zastavil čas. Naopak předpokládá, že za tradičně působícím průčelím mohou fungovat moderní byty, kanceláře, obchodní provozy, parkování i energetické technologie.
Do úvah o prostoru mezitím vstoupila i samotná Plzeň. V srpnu 2026 město dokončilo revitalizaci části Sadů Pětatřicátníků. Přibyly nové stromy, záhony, mobiliář a upravené povrchy. Proměněna byla také připomínka 35. pěšího pluku. Historii jednotky dnes připomíná informační tabule a bronzová linie zapuštěná do zpevněné plochy, která vyznačuje půdorysnou stopu zaniklých kasáren. Celkové náklady městských úprav činily podle města 26,3 milionu korun.
Studie navrhuje možnost začlenit současný památník do stálé expozice věnované Pětatřicátníkům. Kasárna Pětatřicátníků byla téměř půldruhého století součástí obrazu Plzně. Jejich zánik nebyl výsledkem přirozeného dožití městského bloku, nýbrž urbanistického rozhodnutí éry, která dávala dopravním stavbám přednost před kontinuitou historického města. Nová studie nenabízí prosté převinutí času zpět do roku 1968. Pokouší se spojit připomínku zaniklé stavby s funkcemi, které centrum potřebuje dnes.
Právě v tom spočívá její nejsilnější myšlenka. Historická paměť zde nemusí být pouze informační tabulí vedle parkoviště. Může se znovu stát součástí živého města.
Autor: Martin Cikán
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.