Štěpánka Stračánková pocházela z Rychvaldu na Karvinsku a byla aktivní sokolkou. Narodila se 23. dubna 1914 jako Štěpánka Zajícová. Její nejbližší jí říkali Štefka.
Od druhé poloviny třicátých let dvacátého století žila Štěpánka se svým mužem Bedřichem Stračánkem v Plzni. Bedřich zde nejprve pracoval na dráze a později jako konstruktér ve Škodových závodech. Po vzniku Protektorátu se oba manželé aktivně zapojili do protinacistického odboje.
Počátkem roku 1943 padla Štěpánka Stračánková do pasti Gestapa, když v dobré víře předala konfidentovi Gestapa Zdeňku Sýkorovi z Vřeskovic u Přeštic seznamy členů některých odbojových skupin v Plzni a jejím okolí. Sýkora v minulosti pracoval pro odboj a kolegové mu důvěřovali. Tuto důvěru zaplatila řada odbojářů svým životem.
Štěpánka Stračánková byla zatčena v dubnu 1943 společně s dalšími osobami udanými Zdeňkem Sýkorou. Štěpánčin manžel Bedřich Stračánek se nacházel v rukou Gestapa již od ledna téhož roku. Zbytek války strávil v koncentračním táboře.
Ještě téhož roku byla Štěpánka lidovým soudem v Drážďanech odsouzena k trestu smrti. K popravě došlo 10. května 1944, několik týdnů po jejích třicátých narozeninách. Přestože čekala na smrt, brala podle svých spoluvězeňkyň nekompromisní úděl statečně, s úsměvem a dobrou náladou.
Vzpomínek na Štěpánku Stračánkovou od spoluvězeňkyň se dochovalo několik. Jednu z nich publikovala v roce 1985 v listu Hlas revoluce autorka s iniciálami B. S. Její vzpomínka je přiložena k tomuto příspěvku. Se Štěpánkou Stračánkovou pobývala na cele smrti stejně stará učitelka měšťanské školy Zdeňka Varhulíková z Prahy. Zahynula o dva měsíce později. O Štěpánce napsala v jednom z dopisů své mamince:
"Já žiji se Štěpánkou jako když slepý nese chromého a je to krásné... Náš lidský úděl, ať je jakoli těžký, není nadarmo, že má všechno, co se děje, svůj smysl. Náš osud odpovídá naší povaze a já, třebaže jsem chybovala, dívám se nazpět na svůj život jako na nutný řetěz událostí."
Manželé Stračánkovi byli bezdětní. Bedřich Stračánek na konci války přetrpěl pochod smrti a vrátil se zpět do Plzně. Zde se dozvěděl o tragickém osudu své milované ženy. Hořkost a bolest, kterou cítil, je možné vyčíst z některých inzerátů, které publikoval po osvobození v plzeňských novinách. V listopadu 1945 zveřejnil v deníku Pravda výzvu neznámému pachateli, který při domovní prohlídce v bytě Stračánkových v lednu 1943 odcizil fotoaparát. V květnu 1948 zveřejnil v listu Hlas osvobozených vzpomínku na popravenou Štěpánku.
V roce 1948 byl již Bedřich Stračánek opět ženatý. V roce 1946 si v Plzni vzal za ženu 23-letou židovskou dívku Gustu Welkerovou, která za okupace přišla o celou rodinu – oba rodiče a mladší sestru Irenku. Gusta byla z Osvětimi odvezena do jiného koncentračního tábora, a to jí zachránilo život. Manželé Gusta a Bedřich Stračánkovi se po svatbě přestěhovali z Plzně do Ostravy, kde žili až do konce života. Bedřich Stračánek zemřel v Ostravě roku 1988.
Text a foto: Jiří Sankot - Městský úřad Přeštice, památková péče
