Měla to být jen rychlá zastávka po výsadku u Ejpovic. Kvůli navigační chybě se však Jozef Gabčík a Jan Kubiš ocitli u Prahy a do Plzně se museli protrpět mrazem, s falešnými doklady a bolestivým zraněním. Právě zde, v nenápadném bytě na tehdejším okraji města pod Sylvánem, se zrodilo spojenectví, bez kterého by Reinhard Heydrich možná nikdy nezemřel. Pojďme se vydat po stopách hrdinů, pro které byla Plzeň prvním skutečným domovem v okupované vlasti.
Píše se 29. prosinec 1941. Nad protektorátem burácí motory britského letounu Halifax. Gabčík s Kubišem mají jasný plán: dopadnout u Ejpovic, kontaktovat plzeňský odboj a připravit půdu pro úkol, který změní dějiny. Jenže navigace selže. Parašutisté dopadají do zasněženého pole u Nehvizd u Prahy.
Gabčík si při dopadu ošklivě poraní nohu. Přesto se oba muži, poháněni adrenalinem, dokážou přesunout do Prahy a odtud vlakem pokračovat směr západ. Plzeň pro ně není jen bodem na mapě, je to v tu chvíli jejich jediná jistota a záchrana v nepřátelském území.
Když vyčerpaní parašutisté dorazí do Plzně, míří na adresu, kterou jim v Londýně vštípili do paměti: Pod Záhorskem 1. Zde bydlí policejní inspektor Václav Král se svou ženou Pavlou a dcerou Helenou.
Královi neriskují jen své životy, riskují vše. Gabčíka, který kvůli zranění nemůže skoro chodit, ukrývají přímo v bytě na Lochotíně. Pavla Králová mu obětavě ošetřuje nohu, zatímco dcera Helena funguje jako spojka. Právě zde, v bezpečí tehdejší periferie města, se z „mužů odnikud“ stávají opět lidé. Dostávají nové šaty, čisté doklady a především pocit, že v boji proti nacismu nejsou sami.
„Byli to slušní hoši, tiší a odhodlaní. Věděli jsme, co riskujeme, ale nešlo jinak,“ vzpomínali později ti, kteří přežili první vlnu zatýkání.
Plzeň nebyla jen pasivní skrýší. V dubnu 1942 se město stává centrem operace Canonbury. Cíl je ambiciózní: ochromit Škodovku, která zásobuje Wehrmacht municí a děly.
Kubiš, Gabčík a další parašutisté (včetně Adolfa Opálky a Josefa Valčíka) plánují navést spojenecké bombardéry RAF pomocí ohňů. Noci tráví v terénu, riskují dopadení hlídkami. Akce sice kvůli nepřesnosti navigace letadel končí nezdarem – bomby dopadají mimo továrnu do polí u Skvrňan – ale ukazuje neuvěřitelnou logistickou sílu plzeňského odboje, který dokázal parašutisty krýt celé měsíce.
Krušným paradoxem plzeňské stopy je fakt, že zde příběh nejen začal, ale v jistém smyslu i tragicky skončil. Právě do Plzně se po atentátu vydal hledat úkryt Karel Čurda. Rodina Králových ho s důvěrou přijala a poskytla mu azyl, stejně jako předtím Gabčíkovi.
Jenže Čurda místo věrnosti zvolil cestu zrady. Odjel do Prahy a na Gestapu vypověděl vše, co o plzeňských adresách věděl. Následovalo peklo. Nacisté vtrhli do bytu v ulici Pod Záhorskem, do bytu Kučerových v Resslově ulici i k dalším pomocníkům. Rodina Králových byla později vyvražděna v Mauthausenu. Jejich odvaha však zůstává vytesána do tváře města dodnes.
Pamětní deska Pod Záhorskem 1: Místo, kde začal příběh Anthropoidu v Plzni a kde se Gabčík zotavoval ze zranění.
Resslova 4: Dům rodiny Kučerových, který sloužil jako klíčový opěrný bod přímo v centru města.
Památník obětem zla v Plzni-Doudlevcích: Místo tiché vzpomínky na ty, kteří parašutistům otevřeli své domovy i srdce.
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
