Dnešní štěnovický hřbitov se rozkládá mezi Čižickou ulicí, Štěnovickým náměstím a filiálním kostelem sv. Prokopa. Do třicátých let 19. století se ale v těchto místech nacházela rozlehlá zahrada patřící k bývalému klášteru trinitářů.

Katolický hřbitov se nacházel v severní části dnešních Štěnovic, při polní cestě do Štěnovického Borku, mezi současnými ulicemi K Lomu a Skalní. Malý hřbitov se rozkládal ve svahu Štěnovického vrchu, pod několika lomy, ve kterých se těžila proslulá štěnovická "modrá žula". Je možné, že hřbitov, ležící daleko od vsi, vznikl až ve druhé polovině 18. století, v souladu s nařízením císaře Josefa II. Pokud tomu tak bylo, nemělo pohřebiště dlouhého trvání. Pohřbívat se zde totiž přestalo před rokem 1840.

Ještě po první světové válce byly v terénu patrné hroby a místo označoval kříž. Prostor hřbitova byl vymezen živým plotem. Od starého hřbitova se otevíral pěkný pohled na Štěnovic, o čemž svědčí jedna z přiložených historických fotografií. Během dvacátých let patřil pozemek štěnovickému velkostatkáři Josefu Vykoukalovi. Ten jej věnoval Dělnické tělovýchovné jednotě, jejíž členové potřebovali prostor pro své cvičení. Kříž a živý plot byly odstraněny a zároveň došlo ke srovnání hrobů. O dvacet let dříve se ale na starém hřbitově odehrála událost, o které se mluvilo a psalo až ve Vídni.

V říjnu 1903 založil štěnovický řídící učitel Sedlák v místní obecné škole Spolek pro ušlechtilé zaměstnání mládeže. Spolek si vytkl za cíl vysadit ve Štěnovicích a jejich okolí stovky sazenic mladých stromků. Jedním z míst, kde žáci na jaře 1904 stromky sázeli, byl starý štěnovický hřbitov. Toho roku bylo velké sucho a stromky se neujaly. Přesto nebyla školní brigáda zbytečná.

Při kopání jamky pro stromek narazila motyka jednoho z žáků na kámen. Žák začal kopat o kousek dál, ale opět se stejným výsledkem. Zavolal proto pana řídícího a společně s ním a spolužáky začal očišťovat kámen. Jednalo se o velký náhrobní kámen opatřený erbem. Bylo možné přečíst i jméno pohřbeného. Šlo o bývalého majitele štěnovického panství hraběte Karla Michnu z Vacínova (Weitzenau), který zemřel 23. srpna 1789 ve věku 62 let na "studený zápal". Podle matriky zaopatřil umírajícího páter Cyril Teska, bývalý kněz řádu trinitářů.

K neobyčejnému nálezu byli povoláni zaměstnanci velkostatku. Těm se podařilo náhrobní kámen odvalit. Přítomným se naskytl pohled do velké hrobky s téměř nepoškozenou dřevěnou rakví. Zvědavost donutila řídícího učitele a zástupce velkostatku rakev otevřít. Jaké bylo jejich překvapení, když uvnitř rakve našli místo těla hraběte pouze hromadu cihel a hlíny. Bezprostředně po objevu začalo ve Štěnovicích pátrání po pamětnících, kteří by znali nějakou pověst, jež by dokázala nezvyklý nález vysvětlit.

Našel se jediný pamětník – více než osmdesátiletý panský ovčácký mistr, který si vzpomněl na historku, jež se v dobách jeho dětství ve vsi vyprávěla. Podle této pověsti zemřel kdysi na štěnovickém zámku hrabě. Rodina jej chtěla pohřbít mimo Štěnovice, ale majitel panství byl mezi místními poddanými velmi oblíbený. Aby poddané nezklamali, sehráli pro ně pozůstalí divadlo. Předstírali, že nebožtíka pohřbívají na místním hřbitově. V rakvi se ale ve skutečnosti nacházelo jen kamení. Skutečný nebožtík byl v noci tajně odvezen ze Štěnovic.

Zvěst o pozoruhodném nálezu včetně ovčákova svědectví obletěla během několika květnových dní roku 1904 celé Předlitavsko. Dne 7. května 1904 se zpráva objevila v česky psaném deníku Plzeňské listy. Mezi 4. a 7. květnem 1904 však o události informovaly především německy psané listy od Litoměřic po Vídeň – Leitmeritzer Zeitung, Prager Tagblatt, Neue Freie Presse, Neuigkeits-Welt-Blatt nebo Illustrirtes Wiener Tagblatt.

Přikládáme snímky ukazující místo, kde se ve Štěnovicích nacházel starý hřbitov – mapu stabilního katastru ze čtyřicátých let 19. století, letecký snímek z roku 1938 a ortofotomapu z roku 2020. Následují ukázky z německy psaných novin informujících o nezvyklém nálezu ve Štěnovicích. Poslední snímek představuje pohled na Štěnovice od starého hřbitova kolem roku 1900.

Zdroj: Jiří Sankot, Městský úřad Přeštice