Špičák na Šumavě je dnes místem lyžařů a moderních apartmánů. Ještě před pár lety mu však vévodila stavba, která v sobě nesla otištěné celé české dějiny – od tragické smrti Miroslava Tyrše přes ruské legie až po zlatou éru první republiky. Příběh hotelu Rixy je kronikou českého vlastenectví, která skončila v prachu pod koly demoličních strojů.
Historie hotelu se začala psát na počátku 90. let 19. století. U jeho zrodu stáli dva bratři, pražští inženýři Jan Mikuláš a Josef Filip Rixyovi. Nebyli to jen stavitelé, ale především zapálení vlastenci a vlivní členové sokolského hnutí.
Josef Filip Rixy byl pravou rukou zakladatele Sokola, Dr. Miroslava Tyrše. Právě na Josefa padl v srpnu 1884 těžký úkol: odjet do rakouského Tyrolska a najít zmizelého Tyrše. Josef byl nakonec tím, kdo jako přímý svědek asistoval u nálezu Tyršova těla v divokých vodách říčky Öetztaler Ache. Tato tragická událost bratry hluboce ovlivnila a jejich podnikání na Šumavě mělo jasný národnostní podtext.
Zatímco hotel na Šumavě začal vzkvétat, osudy bratrů se rozdělily. Jan Mikuláš Rixy v roce 1899 odešel hledat štěstí do Ruska. Jako talentovaný inženýr tam vybudoval obří stavební firmu a na svůj starý život v Čechách se pokusil zapomenout. V Mariánských Lázních nechal svou manželku, dceru tamního starosty Krohla, a v širém Rusku si založil novou rodinu.
Když však vypukla první světová válka, na vlast nezapomněl. Stal se jedním z hlavních organizátorů zahraničního odboje v Rusku. Po návratu do samostatného Československa pak své zkušenosti zúročil ve službách ministerstva zahraničních věcí.
Na přelomu století změnil hotel majitele. Podle dobových zpráv v deníku Národní listy jej za 42 000 zlatých koupil JUDr. Alois Tangl. K nákupu ho vybudila Národní jednota Pošumavská, která v tom viděla strategický tah v národnostním boji. Německý tisk tehdy zuřil a psal o „násilné čechizaci“ Šumavy.
Tangl měl s hotelem velkolepé plány. Navázal na vizi bratrů Rixyových a v červnu 1900 otevřel vzdušné lázně. Sliboval léčbu čerstvým vzduchem a klid uprostřed hlubokých lesů. Skutečný „zlatý věk“ ale přišel až v roce 1931. Po radikální modernizaci se Rixy stal jedním z nejluxusnějších hotelů v republice. Hosté zde měli k dispozici první hotelový výtah na Šumavě, tekoucí teplou vodu na všech pokojích, tenisové kurty a dokonce vlastní benzínku.
Druhá světová válka přetrhla nit prosperity. Hotel zabral německý wehrmacht pro potřeby lazaretu. Po roce 1948 pak budova připadla armádě natrvalo. Stala se z ní Vojenská zotavovna, kam běžný smrtelník nesměl. Režim sice budovu využíval k rekreaci důstojníků, ale do její údržby investoval jen minimálně.
Po sametové revoluci se začal psát smutný epilog. Objekt pod správou armádní organizace Volareza chátral. V roce 2010 musel být kvůli katastrofálnímu stavu a masivnímu napadení dřevomorkou uzavřen. Stát se jej pokoušel několikrát neúspěšně prodat, zatímco se budova stávala terčem vandalů a zlodějů kovů.
V červenci 2021 se nad osudem hotelu Rixy zavřela voda definitivně. Přestože se část veřejnosti ozývala proti ničení historického dědictví, Ministerstvo obrany rozhodlo o bleskové demolici. Havarijní stav byl podle statiků nezvratný.
Dnes na místě, kde Jan Mikuláš Rixy plánoval české vlastenecké centrum a kde se první republiková smetánka vozila moderním výtahem, zeje jen prázdná plocha. Příběh hotelu Rixy tak zůstává už jen v archivech jako připomínka doby, kdy budovy měly duši a jejich stavitelé velké vlastenecké sny.
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
