Blíží se další komunální volby a na sociálních sítích se doslova roztrhl pytel s předvolebními videi, spoty a sliby. Kdyby komunální kampaň měla vlastní televizní žánr, byl by to teleshopping. Mohla by se dokonce vyhlašovat Cena Horsta Fuchse. Všichni si ho pamatujeme: kráječe, hrnce, nože, mixéry a bůhvíco ještě. Jenže Horst Fuchs měl alespoň jasno. Prodával zboží a byla to jeho práce.

Naši konšelé, především ti uvolnění a za své funkce velmi dobře placení, si před volbami během pracovní doby odskočí natočit další video. A tak se celá koalice střídá na osvědčených kulisách: tu u mola na Boleváku, tu u stromů na náměstí, tu na Americké ve sdílené zóně, kterou v zásadě nikdo nechtěl, případně na sdíleném kole, na němž se večer prohánějí opilí výrostci. Přidají se fotografie ze zasedání komisí nebo z oddávání, také placené činnosti, a má vzniknout dojem, že politik právě vykonal něco mimořádného. Přitom často jen dělá práci, za kterou byl zvolen a placen.

Představte si pokladní v supermarketu. Uprostřed směny si pozve kamarádku s mobilem a začne natáčet pracovní klip: „A právě jsem namarkovala dvacet deka gothaje.“ Kontrola záběru, špatné světlo, jedeme znovu. Nebo řidiče trolejbusu, který zastaví, vystoupí a natočí upoutávku: „Další cesta do Božkova úspěšně zahájena.“ Kolik by takové video získalo lajků? Nejspíš bychom si ťukali na čelo. Vždyť jen dělají svoji práci.

U politiků však používáme jiné měřítko. Jejich úspěch se začíná počítat podle množství příspěvků na sociálních sítích. Je skoro jedno, zda ukazují dokončenou stavbu, svůj oběd nebo tajemné zákoutí města. Hlavně že je příspěvek. Přidá-li se urážka politického konkurenta, narážka a povinný odkaz na Rusko, vypadá to, že politická směna byla naplněna měrou vrchovatou.

Občan-volič má navíc krátkou politickou paměť. Naštěstí už nejsou v kurzu aquaparky ani městské lázně. V roce 2022 nám jedna strana slibovala výstavbu 1 000 bytů v Plzni. Slib nesplnila a z ekonomického hlediska jej ani splnit nemohla. Levicové smýšlení a závist mezitím prosazují sdílený majetek v podobě dopravních prostředků a z kola a cyklisty se stává posvátná kráva.

Ano, byl jsem v politice a snažím se v ní být stále. Chci být zvolen a ovlivňovat dění v Plzni. Jsem ale stará škola. Nechci kvůli politickým bodům ukazovat, co jím, kde spím a co dělají mé děti. Práce pro město je u politika samozřejmý základ, nikoli zásluha hodná obdivu. Hodnotit bychom ho měli podle výsledků: co ze svých slibů splnil, co nesplnil a zda dokáže poctivě vysvětlit proč.

Říká se, že slibem nezarmoutíš. Nezarmoutí ani hezky nasvícené video. Jenže město se nestaví ze slibů ani ze záběrů na sociální sítě. Až nám tedy někdo příště ukáže, jak pěkně při práci vypadá, ptejme se raději, co po něm skutečně zůstalo. Koneckonců i Horst Fuchs musel nakonec předvést, že jeho kráječ opravdu krájí.

A cenu Horsta Fuchse získává …….. Nechám na voličích.

Autor: Mgr. Robert Kaše - Motoristé sobě