Ještě ani nezačaly prázdniny a přítok Hracholusek už pokryly rozsáhlé zelené a šedobílé shluky. Rybářům povrchová vrstva téměř znemožnila lov. Co přesně na hladině plave, může potvrdit až odborný rozbor.
Alarmující záběry pořídili na konci června čtenáři skupiny On-line zprávy z Hracholusek. Jeden z rybářů popsal, že lehká montáž s červíkem zůstávala ležet na povrchovém nánosu. Druhému proudící shluky prakticky znemožnily lov na feeder. Jde skutečně o odumřelé sinice, nebo o směs řas, pěny a rozkládající se biomasy? Bez laboratorního rozboru to nelze potvrdit. Pohled na přítok je ale bez nadsázky šokující.
V posledních červnových dnech, tedy ještě před začátkem hlavní prázdninové sezony, pokrývaly hladinu u přítoku do vodní nádrže Hracholusky rozsáhlé zelené, olivové, šedé a místy téměř bělavé mapy. Na některých místech se slévaly do souvislého povlaku, jinde je proud a vítr natahovaly do dlouhých pruhů a chuchvalců. U břehu vrstva místy působila tak hustě, že pod ní nebyla téměř vidět volná hladina.
Situaci podle informací redakce zdokumentovali Vladimír Linda a pan Vyšata ze skupiny On-line zprávy z Hracholusek. Nešlo přitom jen o nevábný pohled nebo zápach. Povrchový nános výrazně komplikoval také rybolov.
Jeden z přítomných rybářů popsal, že při lovu na lehkou plavanou nahodil montáž s červíkem, ta však přes nahromaděnou povrchovou vrstvu téměř nepropadla do vody. Splávek a nástraha zůstávaly zachycené v nánosu.
Další rybář zkoušel lovit na feeder, tedy na položenou s krmítkem. Ani on se ale běžného rybolovu prakticky nedočkal. Proudící cáry a shluky se zachytávaly do vlasce a montáže a lov mu znemožňovaly.
Místní rybáři vrstvu označují za nahromaděné a částečně odumřelé sinice. V diskusi se okamžitě objevily také názory, že příčinou může být fosfor přitékající z povodí, odpadní vody nebo nedostatečně vyčištěné výtoky z čistíren.
Takové podezření nelze jednoduše odmítnout, protože dlouhodobé zatížení Hracholusek živinami je dobře doložené. Samotné fotografie ale neumožňují určit přesné složení povlaku ani označit konkrétní zdroj znečištění.
Hracholusky mají zvláštní charakter. Rybáři, chataři a rekreanti nádrž prakticky rozdělují na dvě části. Pomyslnou hranicí je takzvaný Nový most. Horní část směrem k přítoku bývá sinicemi a zeleným zákalem zasažena jako první. Dolní část směrem k hrázi si naopak podle dlouhodobých zkušeností místních často udržuje lepší kvalitu vody po podstatně delší dobu, někdy až do závěru prázdnin.
Letošní rozdíl mezi oběma částmi potvrdil také hydrobiolog Jindřich Duras. Podle aktuálně zveřejněného přehledu byla voda v dolní části u hráze na začátku července stále bezpečná a její mírné žlutozelené zabarvení způsobovaly především řasy. V horní části nádrže však hydrobiolog koupání důrazně nedoporučil kvůli masivnímu výskytu sinic.
Rozdílné chování obou částí nádrže není novinkou. Už závěry studie z roku 2018 uváděly, že horní část Hracholusek v létě pravidelně „kvete“.
Při pohledu na oficiální portál https://www.koupaci-vody.cz/ může veřejnost získat podstatně příznivější obraz. Je však důležité vědět, kde se vzorky skutečně odebírají.
Krajská hygienická stanice sleduje na Hracholuskách pouze dvě koupací místa – lokalitu u hráze a Radost. Obě leží v dolní, zpravidla čistší části nádrže. Přítok ani horní oblast nad Novým mostem mezi pravidelně zveřejňovanými koupacími profily nejsou.
K 10. červenci byly na stránkách hygieniků poslední výsledky z odběrů provedených 29. června. U hráze byla uvedena teplota vody 28,8 stupně a na Radosti 27,9 stupně. U těchto odběrů nebylo připojeno žádné slovní varování před sinicemi nebo zdravotním rizikem.
To ovšem neznamená, že stejné podmínky panovaly ve stejný den také u přítoku. Oficiální výsledek vypovídá o konkrétním místě, kde byl odebrán vzorek, nikoliv automaticky o celé rozlehlé nádrži.
Právě fotografie čtenářů ukazují, jak výrazně se mohou jednotlivé části Hracholusek ve stejném období lišit.
Z fotografie nelze bezpečně určit, zda jde výhradně o sinice. V zelené nebo zakalené vodě se mohou nacházet řasy, sinice, rozkládající se rostlinná hmota, pyl i další organický materiál. Bělavé a šedé části mohou vznikat také při rozpadu nahromaděné biomasy.
Hydrobiologové doporučují jednoduchý orientační test. Voda se nabere do průhledné lahve a nechá přibližně dvacet minut stát. Jestliže se u hladiny vytvoří zelený prstenec připomínající krupici nebo nasekané jehličí a spodní část vody zůstane čirá, jde s vysokou pravděpodobností o sinice. Pokud zůstane voda zelená rovnoměrně v celém objemu, půjde spíše o řasy. Ani tento test však neurčí konkrétní druh ani přítomnost toxinů.
V případě Hracholusek by definitivní odpověď poskytl až odběr přímo z nahromaděné vrstvy, mikroskopický rozbor a případné vyšetření cyanotoxinů.
Už samotný rozsah viditelného povlaku je však dostatečným důvodem k mimořádné opatrnosti. Státní zdravotní ústav upozorňuje, že sinice se mohou u hladiny nahromadit do podoby zelené kaše nebo drobných částic a že vítr může tuto hmotu koncentrovat u břehů do vysoké vrstvy. Koupání ve vodě, kde se vytvořil viditelný vodní květ, ústav rozhodně nedoporučuje.
Ne každá sinice produkuje toxiny a ne každý zelený povlak je automaticky jedovatý. Nebezpečí ale nelze podceňovat.
Kontakt s vysokým množstvím sinic může způsobit vyrážku, svědění, zarudnutí očí, zánět spojivek nebo alergickou reakci. Po spolknutí vody se mohou objevit žaludeční a střevní potíže, zvracení, bolesti hlavy a v závažnějších případech také poškození jater. Nejvíce ohrožené jsou malé děti, alergici a lidé s oslabenou imunitou.
Opatrně je třeba zacházet také s tvrzením, že „sinice jsou rakovinotvorné“. Takto obecně to říci nelze. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny však zařadila konkrétní sinicový toxin microcystin-LR do skupiny 2B, tedy mezi látky možná karcinogenní pro člověka. Současně uvádí, že důkazy o rakovinotvornosti u lidí jsou nedostatečné. Především ale není doloženo, že by se právě tento toxin v současném povlaku na Hracholuskách nacházel.
Pochybnosti místních obyvatel, kteří upozorňují na fosfor a odpadní vody, mají reálný základ.
Plzeňský kraj už v roce 2017 konstatoval, že rozvoj sinic v Hracholuskách souvisí s přísunem živin pocházejících z lidské činnosti, zejména látek na bázi fosforu a dusíku. Následně nechal zpracovat detailní studii, která měla určit hlavní zdroje a navrhnout opatření.
Výsledky zveřejněné v roce 2018 vycházely z monitoringu třiceti profilů na tekoucích vodách, osmi rybníků a čtyřiadvaceti čistíren odpadních vod. Podle tehdejšího vyjádření kraje v celkovém zatížení převažoval vliv komunálních zdrojů.
Studie navrhla 173 opatření za více než miliardu korun. Patřilo mezi ně účinnější odstraňování fosforu v čistírnách, modernizace kanalizací, řešení úniků z kanalizačních systémů, úpravy rybníků nebo individuální nakládání s odpadními vodami v okolí nádrže. Mezi významné přítoky fosforu studie zařadila například Hamerský potok, Horní Úhlavku a Sedlišťský potok.
Je ale nutné rozlišovat mezi dlouhodobým zatížením celého povodí a konkrétní aktuální událostí. Z fotografií nelze obvinit jednu čistírnu ani tvrdit, že do přehrady právě v danou chvíli tekly nečištěné splašky. Fosfor se může do nádrže dostávat z mnoha bodových i plošných zdrojů a jeho účinek se v přehradě postupně sčítá.
Zkušenosti z Lipna navíc ukazují, že důležitá není jen celková hmotnost fosforu, ale také jeho chemická forma. Pro řasy a sinice jsou zvlášť snadno využitelné fosforečnany přitékající z blízkých komunálních a odpadních zdrojů.
Mimořádnou pozornost letos vyvolala situace u Lipna. Vědci tam na některých místech potvrdili bentické sinice s potenciálem produkovat rychle působící neurotoxiny.
V blízkosti přehrady uhynuli dva psi a v odebraných vzorcích sinicové biomasy byly nalezeny látky, které by takový úhyn mohly způsobit. Přímá souvislost ale dosud potvrzena nebyla. Nelze proto jako prokázaný fakt napsat, že psi zemřeli po vypití vody se sinicemi. Případ prověřovaly příslušné orgány.
Lipenský případ se navíc týkal jiného typu sinic, než jsou planktonní sinice tvořící klasický zelený vodní květ. Rizikové nárosty se nacházely lokálně na kamenech, v bahně a v organickém materiálu u břehu. Odborná zpráva Jihočeského kraje výslovně uvádí, že běžný odběr volné vody nemusí takové místní nahromadění vůbec zachytit.
Právě to je důležité také pro Hracholusky. Dobrý výsledek odběru na sledované pláži nemusí vyloučit nebezpečný nebo přinejmenším velmi nevhodný stav v jiné části stejné nádrže.
Majitelé psů by zvířatům v místech s viditelnými povlaky, bahnitými nárosty nebo nahromaděnou organickou hmotou neměli dovolit vodu pít ani materiál olizovat.
Problém přemnožených sinic se netýká jen českých přehrad. Satelity Landsat-8 a Sentinel-3 v červenci zachytily nad Baltským mořem obrovské zelené spirály vytvořené masivním rozvojem fytoplanktonu a sinic.
K jejich rozvoji přispívají vysoké teploty, sluneční záření a voda bohatá na dusík a fosfor. Některé polské pláže musely být kvůli sinicím dočasně uzavřeny. Ani satelitní snímek však nedokáže určit, zda konkrétní květ obsahuje toxiny – stejně jako to nelze zjistit z fotografie pořízené mobilním telefonem na Hracholuskách.
Záběry z přítoku Hracholuské přehrady jsou mimořádně alarmující, zvlášť s ohledem na to, že vznikly už na samém začátku léta. Přesto je potřeba důsledně oddělit to, co fotografie prokazují, od toho, co může potvrdit pouze laboratorní analýza.
Jisté je, že v horní části nádrže vznikla rozsáhlá povrchová vrstva, která výrazně omezovala rybolov a podle běžných zdravotních doporučení činila dané místo nevhodným ke koupání. Není zatím jisté, jaké organismy povlak tvořily, zda obsahoval toxiny a odkud přesně pocházely živiny, které jeho vznik podpořily.
Redakce i-Plzeňsko.cz bude situaci na Hracholuskách dále sledovat. O aktuální informace a případné výsledky odběrů přímo z horní části nádrže požádá Krajskou hygienickou stanici Plzeňského kraje, Povodí Vltavy a Plzeňský kraj. Článek doplníme, jakmile budou k dispozici ověřené výsledky.
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
