Redakce iPlzeňsko

před 3 hodinami

Cestu si každý vybírá sám. Albert Göring, mladší bratr nacistického říšského maršála Hermanna Göringa, má v historii Plzně naprosto zásadní a hrdinskou stopu. Na rozdíl od svého bratra byl zapřisáhlým odpůrcem nacismu a během druhé světové války využil svého vlivu a rodinného jména k záchraně stovek lidských životů.

Od dětství k plzeňskému ředitelství

Albert Göring se narodil v roce 1895 do rodiny diplomata. Jeho dětství bylo formováno prostředím, které bylo v přímém kontrastu k pozdější nacistické ideologii – vyrůstal v blízkosti rodinného přítele, rytíře Hermanna von Epenstein, muže židovského původu, který byl pro Alberta důležitým vzorem. Zatímco jeho bratr Hermann podlehl fanatismu, Albert zůstal introvertním humanistou.

V Plzni působil v letech 1939 až 1945 jako exportní ředitel Akciové společnosti Škodových závodů (tehdy spadajících pod německý koncern Reichswerke Hermann Göring). Zde naplno projevil svou odvahu.

Klíčové aspekty jeho působení v Plzni

Albert Göring proměnil svou ředitelskou kancelář v Plzni v jakési útočiště a aktivně sabotoval nacistický teror:

• Ochrana a záchrana zaměstnanců: Ignoroval nacistické rasové zákony i politické kádrování. Když Gestapo vyšetřovalo zaměstnance Škodovky za sabotáže nebo odbojovou činnost, Göring se za ně osobně zaručoval, podepisoval propouštěcí dekrety a odmítal Gestapo do podniku vpustit.

• Finanční podpora odboje: Schvaloval finanční transfery a převody peněz, které fakticky končily v rukou českého protinacistického odboje.

• Dosazování „nežádoucích“ osob: Zaměstnával lidi, kteří byli pro režim nepohodlní, včetně příbuzných odbojářů nebo lidí s židovským původem, čímž je chránil před deportací.

• Akce s náklaďáky: Jedním z jeho nejznámějších kousků bylo, když s kolonou škodováckých nákladních aut odjel do koncentračního tábora (nejčastěji se uvádí Terezín). Jako ředitel významného zbrojního podniku a bratr druhého muže říše si vyžádal „pracovní síly“. Velitel tábora mu vyhověl a naložil auta vězni. Jakmile kolona opustila dohled tábora a vjela do lesů, Albert Göring nechal auta zastavit a všechny vězně propustil na svobodu.

• Vztah k českému řediteli: V čele Škodovky stál tehdy generální ředitel Dr. Adolf Vamberský. Albert Göring s ním úzce spolupracoval a kryl ho před tlakem nacistických okupantů. Traduje se, že Göring demonstrativně odmítal hajlovat. Na oficiálních schůzích Škodovky záměrně mluvil se svými českými kolegy anglicky nebo se snažil používat češtinu, aby německé vedení provokoval a dal najevo své pohrdání režimem.

Konec války a poválečné svědectví z Plzně

Na konci války, v květnu 1945, byl Albert Göring zatčen spojeneckými vojsky. Kvůli svému příjmení byl automaticky považován za válečného zločince a nikdo mu nevěřil, že pomáhal Čechům. Zachránilo ho právě svědectví zaměstnanců plzeňské Škodovky. Čeští dělníci, odbojáři a vedení podniku (včetně rodiny tehdejšího ředitele Vamberského) sepsali podrobná prohlášení o tom, co Albert Göring v Plzni dělal, kolik lidí zachránil a jak finančně podporoval odboj. Na základě těchto důkazů z Plzně byl lidovým soudem v Praze v roce 1947 osvobozen.

Poválečný život v zapomnění

Ačkoliv byl po válce očištěn, jeho jméno zůstalo kvůli stínu jeho bratra dlouho zapomenuto. Albert Göring se po propuštění vrátil do Německa, kde však nenašel uplatnění. Jako „bratr válečného zločince“ čelil společenské izolaci, žil v chudobě a ústraní. Zemřel v roce 1966 v Mnichově, prakticky zapomenut světem, který se mu snažil v době nejtemnější zachránit.