Redakce iPlzeňsko

před 6 hodinami

Když se v moderních dějinách Československa vysloví jméno Jaroslav Preiss, málokterému obyvateli Plzeňska se okamžitě vybaví plný rozsah moci, intelektuálního vlivu a finančního impéria, kterým tento muž disponoval v dobách první republiky. Přitom tento „Kellner první republiky“, nekorunovaný král českého byznysu, geniální stratég a novinář, má své kořeny hluboce zapuštěné přímo v našem regionu. Narodil se 8. prosince 1870 v Přešticích u Plzně. Ačkoliv v Přešticích pobyl jen v nejranějším dětství (rodina se již dva měsíce po jeho narození přesunula do Domažlic, kde vystudoval gymnázium), jihočeské a západočeské kořeny spolu s pevným chodským vlastenectvím jej formovaly po celý život.

Z Přeštic do velkého světa: Studentská léta a formování názorů

Preissova cesta na vrchol nebyla předem nalinkovaná. Po maturitě v Domažlicích, kde se přátelil s osobnostmi jako byl spisovatel Jindřich Šimon Baar či filozof Emanuel Rádr, zamířil na právnickou fakultu. Studoval práva ve Štýrském Hradci, Lipsku a nakonec na české univerzitě v Praze. Již během studií projevoval obrovskou energii – v roce 1889 vstoupil do prestižního literárního a řečnického spolku Slavia, který sdružoval nejbojovnější zástupce českého akademického mládí.

Když v roce 1900 nastoupil jako hospodářský redaktor do Národních listů (hlásné trouby mladočeské strany), nalezl své skutečné životní poslání. V novinách a později v odborných časopisech jako byly Finanční listy, které redigoval od roku 1904, soustavně tepal do nešvarů tehdejší české ekonomiky. Kritizoval zejména to, že čeští podnikatelé ukládali své peníze do vídeňských bank místo toho, aby financovali domácí průmysl. Preiss hlásal myšlenku, kterou pak naplňoval celý život: hospodářská samostatnost je naprostým a nezbytným předpokladem samostatnosti politické.

Zleva: Karel Čapek, Jaroslav Preiss, T.G. Masaryk

Architekt hospodářské suverenity v Živnobance

Když v roce 1907 vstoupil do Živnostenské banky (Živnobanky) na pozici šéfa průmyslového a hypotekárního oddělení, začala se psát nová kapitola českého bankovnictví. V letech 1917–1938 stál v čele banky jako její vrchní ředitel a postupně ji proměnil v nejmocnější finanční a průmyslový kolos střední Evropy. Pod jeho vedením ovládala Živnobanka přibližně šedesát klíčových podniků včetně gigantů jako byla Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD), v níž Preiss od roku 1930 zastával funkci předsedy správní rady.

Jen dva měsíce před vyhlášením samostatného Československa v roce 1918 dostal Preiss za úkol připravit celkovou hospodářskou koncepci nového státu, ze které pak vycházela vláda i ministr financí Alois Rašín. S Rašínem tvořili nerozlučnou dvojici: zatímco Rašín byl nekompromisním politickým glajchšaltérem, Preiss tahal za nitky v pozadí jako nekorunovaný vládce peněz. V éře tzv. nostrifikací – tedy počešťování dřívějšího rakouského průmyslu – postupoval s obrovskou razancí, kvůli čemuž si vysloužil obdivné i obávané přezdívky jako „žralok od Prašné brány“ či „Pan Živnobanka“.

Intelektuál, mecenáš umění a sběratel

Jaroslav Preiss rozhodně nebyl jen suchým bankéřem. Byl to vzdělaný intelektuál, vysokoškolský pedagog (přednášel politickou ekonomii na Právnické fakultě UK) a vášnivý sběratel umění a vzácných knih. Po T. G. Masarykovi vlastnil druhou největší soukromou knihovnu v zemi, čítající na 40 000 svazků. Jeho sbírka obrazů zahrnovala díla Mánesa, Aleše, Marolda, Švabinského či Nechleby. Jako prezident zemského správního výboru Národního muzea (1929–1941) a člen kuratoria Moderní galerie neúnavně podporoval českou kulturu. Finančně se podílel na stavbě budovy Mánesa, Národního technického muzea a mnoha dalších institucích.

„Preiss věřil v individuální podnikavost a tvrdou práci. Pro jedny byl ztělesněním moderního vlastenectví a hospodářského rozletu, pro druhé bezohledným kapitalistickým dravcem. Historie jej však ukazuje jako architekta, bez jehož vize by československý průmysl nikdy nedosáhl světové úrovně.“

Tragický pád a konec v bouřlivých časech

Velká hospodářská krize ve 30. letech a následný nástup nacistického totalitarismu znamenaly pro Preisse těžkou zkoušku. Přestože v předvečer války obdivoval německou organizovanost a vedl složitá jednání na udržení českého vlivu v průmyslu, striktně odmítal přímou kolaboraci (za což byl protektorátními úřady stíhán a musel platit obří pokuty). Po osvobození v květnu 1945 však padl za oběť politickým čistkám a komunistické retribuční propagandě. Ministr informací Václav Kopecký jej v Rudém právu označil za hlavního představitele zrádné velkoburžoazie a symbol kapitalismu.

Preiss byl v noci z 30. na 31. května 1945 zatčen na svém velkostatku a internován v pankrácké cele. Přestože svědectví nepotvrdila jedinou vinu a naopak vyzdvihovala jeho vlastenectví, politický proces byl nezadržitelný. Podlomené zdraví vedlo k tomu, že byl na přímou odpovědnost ministra spravedlnosti propuštěn jen tři dny před svou smrtí. Jaroslav Preiss zemřel 29. dubna 1946 ve svém smíchovském bytě. Jeho obří majetek byl zkonfiskován a jméno na desítky let vymazáno z kolektivity národní paměti. Dnes se tomuto rodákovi z Přeštic dostává zasloužené rehabilitace jako jednomu z nejvýznamnějších mužů našich novodobých dějin.