Plzeň – Je tomu už úctyhodnou řádku let, co poklidnou vesnici Koterov u Plzně (dnes již městskou část) ochromilo jedno z nejdramatičtějších kriminálních dramat první republiky. V srpnu roku 1931 se Koterovská náves proměnila v bojiště. Střet místního nebezpečného mladíka s četníky tehdy skončil tragédií, při níž vyhasl život pouhé šestadvacetiletého strážmistra Aloise Taubera.
Příběh, který v dobovém tisku vzbudil obrovský ohlas, se stal mementem odvahy prvorepublikového sboru a později i inspirací pro slavné Četnické humoresky.
Píše se sobotní ráno 1. srpna 1931. Hlavním aktérem krvavých událostí byl jednadvacetiletý Josef Kondr – nezvedený syn sedláka Františka Kondra, hospodařícího na statku čp. 3 na Koterovské návsi. Josef byl na četníky dlouhodobě vysazen, měl s nimi četné křížky v minulosti a ve vsi se dokonce proslavil tím, že doma na dvoře zběsile trénoval střelbu a vyhrožoval, že postřílí sedm četníků. Své okolí terorizoval, přičemž se neštítil ani fyzického násilí vůči vlastnímu otci a matku měl údajně pokusit záměrně opařit.
Své hrozby začal plnit právě 1. srpna 1931, kdy přijel do nedalekého Starého Plzence na četnickou stanici. Vzápětí se tam pokusil zastřelit vrchního četnického strážmistra Václava Hrabačku. Život mu zachránilo jen obrovské štěstí – když Kondr stiskl spoušť, selhala zbraň a rána nevyšla. Zmatený útočník vzápětí z místa činu uprchl zpět do Koterova, kde se ukryl ve zmíněném rodinném statku.
Strážmistr Hrabačka okamžitě zburcoval posily a s dalšími muži zákona vyrazil do Koterova. Když četníci dorazili na místo, před domem už stála vyděšená rodina. Josef je předtím se zbraní v ruce vyhnal ven; svému mladšímu bratrovi stihl předtím říct jen to, že mu odkazuje svůj motocykl. Vyzbrojený pistolí, dlouhou puškou a nožem se pak ztratil v útrobách stavení.
Otec pachatele četníky důrazně varoval: jeho syn, ve vsi obávaný pod přezdívkou „Čarostřelec“, je vynikající a chladnokrevný střelec a rozhodně se bez boje nevzdá. Četníci proto museli vymyslet opatrnou strategii. Zprvu uvažovali o tom, že rozlehlý statek obklíčí a střelce jednoduše vyhladoví. Rodina je však rychle vyvedla z omylu – na půdě se totiž nacházela obrovská almara nacpaná zásobami jídla, takže hladomor hrozil leda obléhatelům.
Klíčový zlom přišel až s večerem, kdy si jedna ze služebných všimla podezřelého světla v podkroví, což policii konečně ukázalo směr.
Četnický sbor Starého Plzence, Alois Tauber jr v prostřední řadě třetí zprava
Nikdo z četníků však netušil, že Kondr mezitím změnil pozici. Půdními prostory se pod rouškou tmy nepozorovaně přesunul do protějšího křídla na sýpku, pečlivě utěsnil všechny střešní škvíry a ponechal si jen miniaturní otvor jako střílnu. Zbytek mužstva přitom hlídkoval kolem hlavního obytného stavení.
Když se rozednívalo, padlo rozhodnutí k akci. K prozkoumání půdy (v domnění, že je střelec stále tam) byl vyslán mladý četník, šestadvacetiletý strážmistr Alois Tauber, s nímž šel do akce i služební pes Arco. V okamžiku, kdy Tauber vzal za dvířka podkroví a chtěl vstoupit dovnitř, vyšla z protilehlé sýpky smrtící rána. Kondr ho zasáhl přímo a mladý četník se bezvládně zřítil dolů na dvůr.
Střelba byla tak zběsilá, že se kolegové k těžce zraněnému Tauberovi neodvážili přes dvůr vůbec přiblížit. Jediný, kdo se k němu vydal, byl jeho věrný pes Arco. V tu chvíli padl druhý výstřel – Kondr skoncoval i s německým ovčákem, který se ještě s hlasitým vytím doplazil zpět na náves, kde vydechl naposledy.
Alois Tauber a jeho pes Arco
Zatímco na dvoře ležela těla obětí, v přízemí sýpki se odehrával další děsivý moment. Četník ukrytý dole uslyšel shora podezřelé zvuky, které zpočátku připomínaly slepice. Když ale sílily a nad hlavou uviděl, jak se z podkroví spouštějí lidské nohy, došlo mu, že „čarostřelec“ číhá přímo nad ním.
Patnáctihodinové drama nakonec dospělo ke svému konci po dalším ozbrojeném střetu, při němž byl Josef Kondr těžce postřelen. Zemřel po převozu do plzeňské nemocnice.
Zatímco pro kriminální historii Plzeňska šlo o temnou kapitolu, pro milovníky televizní klasiky je tento příběh nesmazatelně spojen s Četnickými humoreskami. Režisér Antonín Moskalyk a tvůrci seriálu si událost zvolili jako předlohu pro dojemnou a tragickou linku postavy psovoda Toníčka Šebestíka. Skutečnost však byla, co do surovosti a průběhu, ještě mnohem drsnější. Jméno Aloise Taubera tak navždy zůstává připomínkou odvahy i kruté daně, kterou si prvorepubliková služba občas vybrala.
Postřelený Josef Kondr
Koterovská náves
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.