Dnešní Plzeňsko je krajem turistických tras, lesů a historických památek. Málokdo, kdo prochází klidnými lesy u Bolevce nebo míjí nenápadná místa v okolí města, tuší, že právě zde se v 19. století odehrávaly události, které děsily celé tehdejší Rakousko-Uhersko. Plzeň se totiž stala místem, kde byla 9. září 1871 vykonána vůbec poslední veřejná poprava v celé monarchii.
Foto: Jan Janeček
Hlavní postavou tohoto temného příběhu byl Jan Janeček, známý též pod svým pravým jménem Jan Serinek. Spolu se svým společníkem Josefem Janečkem a polským uprchlíkem Františkem Janeczkem tvořili obávanou skupinu. Rodinné vazby mezi Janečky zůstávají dodnes nejasné – historici je vedou jako bratry, bratrance či příbuzné. Příjmení „Janeczko“ u polského společníka bylo zřejmě přijato uměle, protože se muž pohyboval v blízkosti obou Čechů, kteří si říkali Janečkové.
Jejich „kariéra“ začala loupežemi a násilím, za což byli v roce 1869 odsouzeni k trestům odnětí svobody ve věznici v Kartouzích (dnešní Valdice). Uvěznění však netrvalo dlouho. Jan Janeček, využiv své mrštnosti a zkušeností z dřívějšího působení v artistické branži, dokázal při útěku skočit z třetího patra věznice, aniž by utrpěl zranění. Společně s Josefem Janečkem a Františkem Janeczkem se jim podařilo zmizet v neznámu.
Po útěku začala vlna kriminality, kterou tehdejší tisk označil jako „janečkiádu“. Zločinecká trojice se vrátila do kraje, ze kterého pravděpodobně pocházela – do okolí Plzně. Právě okraj Bolevce, kde se nacházejí lesy a skály, býval v té době oblíbeným místem takzvaných „cikánských tlup“. Tyto skupiny sem pravidelně zajížděly se svými vozy a v lokalitách, jako je například Petrovská díra, si budovaly svá tábořiště. Odlehlost a členitý terén těchto míst nabízely ideální úkryt pro živly prchající před zákonem, což z Bolevce činilo místo, kterému se místní raději vyhýbali.
Zatímco před vězněním šlo především o loupeže, po útěku se brutalita Janečkových stupňovala. Neváhali přepadávat kupce, pocestné, starce i děti. Právě v tomto období se Jan Janeček dopustil vražd, které jej nakonec dovedly až k šibenici.
Samotná poprava Jana Janečka se odehrála na prostranství za tehdejší Plzní, konkrétně u silnice vedoucí směrem na Klatovy. Vzhledem k tomu, že se jednalo o veřejnou exekuci, zvolené místo muselo pojmout obrovské množství lidí, kteří se do města sjížděli z celého širokého okolí. Na popravu, která začala po šesté hodině ranní za přísné vojenské eskorty, dorazilo odhadem 50 až 60 tisíc diváků. Atmosféra byla napjatá a morbidně fascinující; tělo odsouzeného po vykonání trestu zůstalo na šibenici vystaveno až do odpoledních hodin, aby sloužilo jako odstrašující příklad.
Foto: kat Jan Piperger
Poprava Jana Janečka, ke které došlo 9. září 1871, měla nejen kriminální, ale i historický význam. Byla to totiž poslední veřejná exekuce na území Rakouska-Uherska. Tehdejší společnost byla popravami fascinována a přihlížely jim davy lidí, což však začalo být vnímáno jako společensky neúnosné a barbarské.
Tento akt v Plzni tak symbolicky uzavřel éru veřejného zastrašování hrdelními tresty. Krátce poté se výkon trestu smrti definitivně přesunul za zdi věznic, mimo zraky veřejnosti. Příběh Jana Janečka tak není jen vzpomínkou na jednoho z mnoha zločinců, ale připomínkou doby, kdy se trestní právo a veřejná morálka v našich zemích začaly definitivně měnit směrem k moderním standardům.
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
