Plzeň se právem pyšní stavbami ze sedmi století, dlouhou historií významného města na někdejší „Zlaté cestě“ z Norimberka do Prahy, obrovským náměstím, gotickou katedrálou i moderními kulturními institucemi hledícími do budoucnosti. V jeho stínu však zůstávají neméně fascinující přírodní úkazy, které turisté – a leckdy i samotní místní – přehlížejí.

Kde památku najít a co nabízí?

Tato přírodní památka se rozkládá v úzkém pruhu po pravé straně silnice z Plzně do Radčic (v okrese Plzeň-město), zhruba 1 kilometr před samotnými Radčicemi. Mohutný skalní masiv se příkře zvedá hned u komunikace v sousedství rodinných domků, takže jej při cestě jen tak nepřehlédnete – na místě u malého parkoviště jej navíc označuje informační tabule.

Zajímavý pohled na skalisko se nabízí jak přímo od informační tabule (kde vynikají skalní věžice), tak od nedaleké řeky Mže, odkud lze na skále spatřit nevelký útvar připomínající zámeček.

Svědectví pravěkých velehor a divočících řek

Za dnešní podobou Čertovy kazatelen stojí neuvěřitelný geologický vývoj sahající až do prvohor (paleozoika), konkrétně do období karbonu před cca 310 až 330 miliony let.

• Variské vrásnění: Všechny zdejší vrstvy vznikaly v údolích mezi horami velmi rychle zvětrávajícího pohoří, které vyvrásnilo variské vrásnění před cca 330 miliony let. Toto pohoří dosahovalo úctyhodné nadmořské výšky srovnatelné s dnešními Alpami (snad až 4 000 m n. m.).

• Povodí divočících řek a jezer: Skalní výchozy budují sedimenty středočeského karbonu – svrchní část nýřanských vrstev (kladenské souvrství) a spodní partie týneckého souvrství. Tyto vrstvy tvořené hrubozrnnými říčními a jezerními písčitými sedimenty se ukládaly v době, kdy krajinou protékaly bouřlivé karbonské řeky zanechávající střídající se jemné a hrubé polohy se šikmým ukloněním.

• Barvy zoxidovaného železa: V sousedství Čertovy kazatelny (blíže k Plzni) přecházejí jemnozrnné pískovce vespod ostře ve slepence s velkými valouny křemene a dalších hornin. Jejich nápadné červenohnědé zabarvení způsobují oxidy železa. Směrem k Radčicím se pak za stěnou ve spodních vrstvách objevují i uhelné jílovce s proplástky černého uhlí.

Mistrovské dílo selektivního zvětrávání

Horní část profilu korunuje až 3 metry mocná poloha jemnozrnných nivních sedimentů, které vznikly v důsledku činnosti vody v rovinatých územích při záplavách.

Samotné pískovce jsou dodnes postiženy selektivním zvětráváním – měkčí vrstvy erodují mnohem rychleji než ty pevnější. Výsledkem jsou fascinující tvary, které příroda během staletí vybrousila:

• Erozivní formy: Na stěnách můžete obdivovat zemní pyramidy, kulisy, skalní okna, římsy či voštiny.

• Vodní tepna: Působivou kulisu podél silnice dotváří řeka Mže (jedna z pěti řek protékajících městem), která během staletí tvrdé práce podemílala a vyhlubovala 22 metrů vysokou skalní stěnu.

Stěna je plná neuvěřitelných tvarů, struktur a barev, jež se mění s každou denní dobou podle dopadu slunečních paprsků. Při pohledu na toto přírodní divadlo se nabízí myšlenka, že by si dnešní architekti, designéři a malíři mohli od zdejší přírody s klidným svědomím vzít inspiraci.