(Plzeň) – »Vlast máti až nás zavolá, co věrné dítky své...« zní slavná sokolská hymna. Západočeská metropole má s touto organizací spojený silný příběh, který se psal na hřištích, v odboji i v tělocvičnách.
Historie plzeňského Sokola se začala psát v neděli 9. února 1896, kdy byla slavnostně otevřena budova sokolovny ve Štruncových sadech. O třiadvacet let později ji poctil návštěvou i velký podporovatel myšlenek Miroslava Tyrše, prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V meziválečném období prožíval spolek zlatý věk a Česká obec sokolská se stala masovou organizací s milionem členů. Jen v Plzni tehdy navštěvovalo sokolovnu na 1300 cvičenců.
Kořeny hlubokého vlastenectví nesly i ty nejmladší generace. Svědčí o tom vzpomínky paní Milady Chudlařské, dnes stále aktivní trenérky moderní gymnastiky:
»V roce 1931 mě maminka poprvé přivedla do Sokola v Přešticích. Bylo mi šest let,« vzpomíná na dobu, kdy se děti řídily heslem »Ve zdravém těle zdravý duch!« Až s odstupem času si uvědomila, že právě tady, při zpěvu sokolských písní, vznikala její celoživotní láska k české zemi.
Idylu však rázně utnula nacistická okupace. Dvanáctého dubna 1941 zastavil K. H. Frank činnost Sokola, jehož členové se hromadně zapojili do domácího odboje. Následná »Akce Sokol« po nástupu Reinharda Heydricha přinesla vlnu zatýkání a mučení. Přes 3000 sokolských činovníků tehdy našlo smrt v koncentračních táborech. Mezi nimi byl i Emil Štrunc, jehož jméno dodnes nese park, v němž sokolovna stojí. Budova v tehdejších Pecháčkových sadech přitom za války sloužila i jako smutné shromaždiště před transporty plzeňských Židů do Terezína.
Konec války přinesl obrovskou vlnu nadšení. Cvičenci se naplno vrhli do příprav na XI. všesokolský slet v Praze 1948. Netušili však, že jde o poslední svátek svobody na dlouhá desetiletí. Na Strahovském stadionu poslaly cvičenky komunistickým pohlavárům na tribunách tichý vzkaz – místo plánovaného směru se otočily na opačnou stranu. Byl to konec. Činnost Sokola byla zastavena, majetek zabaven a do čela tělovýchovy se postavili komunisté.
Sokol 1947 - z archivu Milady Chudlařské
Sokolské slety nahradily masové Spartakiády. I když byla jejich organizace na špičkové úrovni, jak vzpomíná Milada Chudlařská, myšlenka byla jiná: »Pokud se některá z cvičenek nedostavila, poslalo se pro náhradu. Náhradnice měly své číslo, díky němuž mohly být umístěny přesně do mezery...« Myšlenky Miroslava Tyrše ale zcela nevyhasly – na vesnicích a v krajanských spolcích žily dál.
Spartakiáda 1955 - z archivu Milady Chudlařské
Po Sametové revoluci v roce 1989 byl Sokol obnoven již počtvrté. Nová éra však nebyla snadná – spolek musel bojovat o navrácení zabaveného majetku a čelit generačním výzvám.
Sokolovnu ve Štruncových sadech navíc v srpnu 2002 poničila ničivá povodeň, která budovu vytopila do výšky přes jeden metr. Místo se ale zvedlo. Rozsáhlá rekonstrukce v letech 2010 až 2012 vrátila exteriéru historický šarm. Dnes budova opět slouží desítkám sportovců a je pevnou součástí modernizujícího se veřejného prostoru, který pro Plzeňany po generace symbolizuje aktivní pohyb a pospolitost.
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.