Plzeň, 1916. Zatímco Evropu sužovala první světová válka a z front přicházely zdrcující zprávy, v klidném zázemí plzeňské muniční továrny na Bolevci se odehrála událost, která šokovala celé město. Patnáctiletá dívka zavraždila svou kamarádku kvůli novým botám.
Vše začalo v sobotu 10. června 1916. Barbora Pávová a Marie Bíbová, dvě patnáctileté kamarádky a kolegyně z muničky, se vracely z práce domů. Byla sobota, den výplaty, a mladé dívky se těšily na víkend. Barbora se navíc radovala ze svého nového majetku – krátce předtím si za ušetřené peníze koupila kvalitní boty v hodnotě 40 korun. Pro tehdejší dělnickou třídu to byla značná suma.
Marie Bíbová však nedokázala snést pohled na kamarádčin úspěch. Závist, živená válečnou bídou a nedostatkem, v ní během cesty lesem u Boleveckého rybníka postupně přerostla v hrůzný plán. Když dívky v osamělém lese zastavily, aby si odpočinuly, Marie na Barboru nečekaně zaútočila kapesním nožíkem.
Barbora Pávová neměla šanci. Po třinácti bodných ranách zůstala bezvládně ležet v trávě. Marie jí poté odcizila nejen vysněné boty, ale i zbylých 15 korun, které Barbora měla u sebe. Kořist následně ukryla v lese a vrátila se domů, jako by se nic nestalo.
Zmizení Barbory vyvolalo okamžitou pátrací akci. Když bylo nalezeno tělo, Marie se zprvu pokoušela vyšetřovatele svést na falešnou stopu a tvrdila, že je napadl neznámý muž. Její verze se však při konfrontaci se svědky a důkazy začala hroutit. Definitivní zlom nastal přímo v márnici, kde se Marie pod tíhou svědomí a důkazů přiznala k surové vraždě své kamarádky.
Soud byl ke své době překvapivě shovívavý – Marie Bíbová byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti let.
Osud Marie Bíbové po propuštění z vězení připomíná mrazivou kriminální kroniku. Ironií dějin je, že díky svému předchozímu uvěznění unikla katastrofě v květnu 1917, kdy mohutná exploze v bolevecké muničce zabila stovky lidí. Její život však skončil o 23 let později, v květnu 1939, stejně násilně, jako život její tehdejší oběti. Marie byla nalezena mrtvá v lese nedaleko Horní Břízy – byla svázaná v pytli a měla prostřelenou hlavu. Vrahem byl její milenec, noční hlídač v kaolince Václav Hucl. Ten se k činu sice přiznal, ale soud jej nakonec zprostil trestu, neboť mu byla diagnostikována duševní porucha, kvůli níž nebyl za své jednání právně odpovědný.
Dnes tento příběh připomíná již jen křížek v blízkosti místa činu, který slouží jako tiché memento lidské závisti a zmařeného mládí.
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.