Plzeňská Košutka v sobě ukrývá místa, která lákají k odpočinku, ale i taková, kolem nichž denně projdeme bez povšimnutí. Zatímco velké Košutecké jezírko je vyhlášeným cílem procházek, jeho menší a mladší sourozenec pomalu mizí z mapy i z povědomí lidí. Pojďme se podívat na fascinující historii a současný smutný osud obou těchto tajuplných míst.
Historie této oblíbené rekreační oblasti se začala psát v první polovině 20. století, kdy v místě původních stěnových lomů na pískovec vznikl rozsáhlý park. Za jeho návrhem stál tehdejší městský zahradník Valentin Čoček, který projekt realizoval v letech 1935 až 1937.
Do úprav okolního terénu se tehdy zapojily desítky nezaměstnaných občanů, pro které byla tato práce vítaným zdrojem obživy v doznívajících letech velké hospodářské krize. Slavnostní otevření parku s jezírky proběhlo 7. listopadu 1937 za účasti tehdejšího plzeňského primátora Luďka Pika.
Osud parku se však dramaticky proměnil po roce 1940. S útlumem a následným zrušením výroby v okolních cihelnách začala prudce stoupat hladina spodní vody. Voda postupně zaplavila původní park a pod hladinou navždy zmizely kamenné lavičky i pamětní nápis na skále připomínající jeho vznik. Nekontrolovatelný vzestup hladiny se podařilo zastavit až v 80. letech, kdy bylo jezírko napojeno na kanalizační síť v podkošutecké ulici.

Kousek dál, skryté mezi ulicemi Karlovarská a Studentská v obklopení moderní zástavby, leží malé Košutecké jezírko. Jeho historie se odvíjela zcela jiným směrem. Původní lom, kde se rovněž těžil pískovec, vlastnil zahradní architekt Bohumil Kmínek. Ten měl s celou oblastí velké plány – chtěl zde vybudovat rodinný dům spojený se zahradnictvím a postupně celý prostor kultivovat. Stihl však postavit pouze malou chatu. Po druhé světové válce mu byly pozemky znárodněny.
V dobách komunismu našel opuštěný prostor nové, nečekané využití. Byla zde vybudována rušička tehdejšího rozhlasového vysílání stanice Rádio Svobodná Evropa a později areál sloužil k běžnému vysílání. Dnes z této éry zbývají už jen cihlové rozvaliny skryté v hustém lesním porostu, ke kterým se dá odbočit z ulice Pod Jezírkem.
Ještě před několika desetiletími přitom malé jezírko kypělo životem a představovalo unikátní přírodní oázu. Díky specifickým podmínkám – kdy na jednu stranu skalní stěny dopadalo množství slunečního svitu a dařilo se zde teplomilným rostlinám, zatímco druhá strana nabízela chladné a stinné prostředí – zde rostlo mnoho vzácných druhů. V samotném jezírku se dokonce vyskytoval kriticky ohrožený prustec bradavčitý.

Dnes je pohled na malé Košutecké jezírko poměrně smutný. Na rozdíl od svého většího dvojčete nemá toto jezírko žádný stálý přítok povrchové vody a je plně závislé pouze na srážkách a průsacích spodních vod. Kvůli masivní okolní výstavbě v posledních letech však dešťová voda mizí v městské kanalizaci, aniž by jezírko doplnila.
Výsledkem je, že malé jezírko je v současné době téměř bez vody a cenný kus přírody se proměnil v zanedbané místo, které občas slouží spíše jako skládka odpadu. Zůstává tak otázkou, zda se v budoucnu najde někdo, kdo tomuto zapomenutému a historicky bohatému koutu Plzně vrátí jeho zašlou krásu a naději na nový život.
Foto: mapy.com



