Když se vydáte na procházku kolem boleveckých rybníků, většina z nás míří k vodě. Stačí ale uhnout kousek do lesa na Sigmondovu naučnou stezku a narazíte na stavbu, která vypadá jako zapomenutá středověká pevnost nebo pec na pizzu pro obry. Ve skutečnosti jde o evropský unikát – boleveckou kolomaznou pec. Je nejstarší svého druhu u nás a připomíná dobu, kdy Plzeňsko doslova „mazalo“ celou zemi.
Dnes zajedeme k benzínce pro olej nebo vazelínu, ale v 18. a 19. století byla klíčem k pohybu kolomaz. Bez ní by se nezastavily jen vozy, ale i průmysl. Tato hustá, černá a silně zapáchající hmota se získávala suchou destilací borového dřeva. A právě Plzeň, obklopená hlubokými borovými lesy, byla pro její výrobu ideálním místem.
Pec, kterou najdeme v lesích pod vrchem Krkavec, pochází pravděpodobně z poloviny 18. století. Když se na ni podíváte zblízka, uvidíte mistrovskou práci tehdejších řemeslníků. Nejde o obyčejnou hromadu kamení, ale o důmyslné dvouplášťové zařízení.
Princip byl prostý, ale účinný: do vnitřní komory se naskládalo naštípané borové dřevo bohaté na pryskyřici (tzv. „louče“). Mezi vnitřní a vnější stěnou se pak topilo. Vysoká teplota bez přístupu vzduchu způsobila, že ze dřeva začala vytékat dehtovitá hmota. Ta odtékala otvorem ve dně (kterému se říkalo „vokurka“) do připravených nádob. Z jednoho „výpalu“, který trval několik dní, se dalo získat až 80 kilogramů kvalitní kolomazi.
Možná si říkáte, proč o jedné staré peci píšeme v novinách. Odpověď je jednoduchá: je to unikát. Podobných pecí byly v Čechách stovky, ale po nástupu ropných produktů ztratily význam a lidé je rozebrali na stavební kámen. Ta bolevecká jako zázrakem přežila v téměř kompletním stavu.
Díky rekonstrukci, která proběhla už v roce 1998, a péči památkářů, dnes můžeme obdivovat objekt, který je považován za nejzachovalejší technickou památku tohoto typu ve střední Evropě. Dokonce i odborné studie potvrzují, že její konstrukce s kuželovitou klenbou je v našem kontextu zcela ojedinělá.
Pokud přemýšlíte, kam vyrazit, nechte auto doma. K peci vás dovede žlutá turistická značka nebo oblíbená Sigmondova stezka. Je to ideální cíl pro rodiny s dětmi – u pece najdete i informační tabuli, která vám (a hlavně dětem) vysvětlí, jak se kdysi v lese „těžilo zlato“ z borovic.
Bolevecká kolomazná pec není jen kus starého zdiva. Je to důkaz plzeňské vynalézavosti a připomínka toho, že i hluboko v lese se psaly dějiny techniky. Tak se tam někdy zastavte, až půjdete kolem rybníků. Ten pohled do „černé kuchyně“ našich předků stojí za to.
Přihlaste se k odběru zpráv do e-mailu, ať víte o všem důležitém.
